Loď Draků 3

Pavel zrovna vyspával začínající otravu alkoholem, kdy mu na rameno přistála ruka. To že už čtvrt hodiny tancoval ploužák, třebaže rychlost hudby se výrazně zvýšila, nevadilo. To co vadilo, byl on.
„No sakra.“ Pronesl mezi zuby Jirka a odporoučel se od svého nového kamaráda z baru, který mu měl oplatit rundu.
Pavel byl mezi tím vytažen před diskotéku, čehož si místní vyhazovač náhodou nevšiml.
Jirka dorazil ven, právě ve chvíli, když Pavel schytal první ránu, která mohla být skoro poslední, zatímco jakási neznámá holka nadávala klukům, kteří jej měli zrovna v parádě.
„Hele hoši.“ začal Jirka, který litoval toho, že si přece ještě nedal jednoho panáka.
Tři obličeje se otočily. Ani s jedním z nich by se Jirka nechtěl v životě potkat.
„No jen jsem chtěl…“
Jedna hora masa vykročila k němu a docela pohotově mu doplnila pomalu vyslovovanou větu.
„Nejspíš držet hubu.“
Jirka už chtěl přikývnout, že jo, ale pak si uvědomil že pokud on bude hubu držet, Pavlovi ju určitě rozbijou.
„Jen jsem chtěl vědět, proč jej chcete mlátit.“
Hora, která se k němu vydala začala neomylně pokračovat.
„Takže ty seš kamarádíček toho sígra.“
Do hajzlu. Projelo Jirkovi hlavou. Jako odpověď mu do ní přišla rána. Ani se nesnažil to ustát, nešlo to. Sesunul se k zemi, ale očekávaná druhá nepřišla.
„Nechte je!“ To byla zjevně výhružka, kterou by si nedovolil ani místní vyhazovač.
Tak s tímhle můžu jen souhlasit, pomyslel si Jirka, kterému to překvapivě ještě myslelo.
Několik vět proletělo éterem a pak tři rány. To už Jirka začínal vidět. Borec, starej jako on a s podobnou postavou tam složil tři bochníčky, aniž by se u toho zapotil. Očima přejel po Pavlovi a posléze pohled na Jirky.
„Ale kuráž jsi měl.“ Řekl Jirkovy, když mu pomáhal vstát.
Borec, se kterým Jirka chlastal mu teď zachránil život a on ani neví jak se jmenuje, i když se navzájem představili, taky to notně zapili, to bude asi tím.
„Díky brácho.“ Pronesl Jirka přes bolavou čelist.
Borec se usmál a začal zvedat Pavla.
„Vypadá to, že má dneska dost.“ Prohlásil a podíval se na Jirky.
Ten se snažil najít pohledem holku, která se zastávala Pavla, aby mu mohl zítra popsat, jak vypadala. Za chvíli ji uviděl. Přivedla vyhazovače. Jirka začal mít neochvějný pocit, že vyhazovač umí přijít vždy až po rvačce. Možná to je nějaký šestý smysl.
Při pohledu na bochníčky se vyhazovač obul do Jirky. Jako by on za to mohl. A tehdy, jako už jednou ho zachránil Borec z baru.
O dvě hlavy menší než vyhazovač a minimálně o metrák lehčí. Neřekl mu ani nic převratnýho, přesto vyhazovač couvnul a dokonce se i omluvil, i když jen na půl huby.