Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Loď Draků 4

27. 03. 2004
0
0
1295
Autor
Burnin

Nenajdete odpovědi, dokud nepoložíte tu správnou otázku. To jen tak mimo text...

Táhli Pavla snad přes půl Brna, než se konečně probral. To už ale nastupovali na noční autobus a Pavel uznal, že si teď může konečně zdřímnout. Jirka se snažil rozpomenout na jméno toho kluka, který mu pomáhal táhnout Pavla a přitom si všímal, že na rozdíl od něho není zpocenej.
„Martin.“ Ulehčil mu to.
Jirka se zasmál. „No jasně, už jsem to měl na jazyku.“
Martin se podíval na hodinky. „Třičtvrtě hodiny?!“
„No tak jo. Jak jsi je vlastně složil.“
Martin se neurčitě usmál.
Jirka začínal mít pocit, že mu něco významného uniklo. S tímhlek Martinem ztrácí výrazně iniciativu. Ne že by na tom záleželo, ale to že složil ty tři hromotluky u baru byl obdivuhodný výkon. Nejhorší na tom bylo asi ale to, že odpálkoval i vyhazovače a třikrát se zeptal na Pavla, třebaže mu Jirka určitě neřekl jeho jméno.
Autobus zastavil. Noční linka jezdí rychle a jeden si musí hlídat, kdy má vystupovat.
Chladný vzduch Bohunic je zaplavil a Pavel se lehce otřásl, třebaže už zase spal. Martin se tvářil naprosto klidně, jako by se právě díval na dokument o mořském životě. Jirka překusoval věty v půli a začal se omezovat na dvou slovný spojení, u kterého se to nepoznalo. Na východním obzoru se začínalo rozjasňovat a v panelákách se rozžínaly světýlka, ohlašující ty jenž chodí brzo do práce. Do školy chodily teď jen volové,  jsou přeci prázdniny. Jirka zastavil u bytovky, která byla snad nejvyšší ze všech a přejel pohledem po Martinovi.
„Ty bydlíš v Bohunicích.“
Martin zavrtěl hlavou. „Ale neboj, domů to mám kousek.“
Jirka se nebál. Něco jej v zadu hlavy tlačilo, jen kdyby věděl co.
Když konečně vytáhli Pavla do čtvrtého patra bytovky, byl Jirka mokrej od hlavy k patě. Problém co budou dělat teď vyřešil Pavel s tím že se probral a suverénně nakráčel do bytu.
„To se někdo má.“ Poznamenal Martin a následoval Jirku po schodech dolů. V přízemí vystoupila z výtahu babička s mini psem, která zřejmě celou dobu výtah držela.
Jirka se snažil soustředit jen na vlastní postel a tak si ani nevšiml že jde sám.

devucha
04. 04. 2004
Dát tip
čím ďalej lepšie pokračovania, začínam ľutovať čo som ti napísala v jednej kritike pred tým(na 2). idem na ďalšiu.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru