Zivot

Hvízdání gum. Rána. Najednou se vše zastavilo a já slyším tlukot vlastního srdce. Tuším, že se blíží konec. Ocelová trubka projíždí tělem. Žádné promítání životu, žádné světlo na konci tunelu. Jsem to ale kretén……

Je 7:30 a mě zvoní budík. Nechce se mi, ale musím. Dnes je důležitý den. Zvednu se z postele. Natahuji se po hodinkách na noční stolek. Zavadím o rámeček s fotografií. Fotka ženy. Stejné ženy, která leží v mé posteli. Mojí ženy. Nenávidím ji. Ale ne na dlouho. 

Dobelhám se pod sprchu. Nechávám na sebe proudit ledovou vodu. Konečně jsem se trochu probral. Podívám se na sebe do zrcadla. Ještě oholit. Asi jsem trochu nervózní, protože jsem se říznul. To se ale stane každému. Obléknu si tmavě modrou košili a černé kalhoty. Jdu do kuchyně. Nalil jsem si kafe a sednul ke stolu. Zapálil jsem si cigaretu. V tom se žena z fotky objevila ve dveřích. „Ahoj miláčku co tak brzy?“. Zasraná přetvářka. Nebo si mě spletla s Bobem. Přiblížila se ke mně a políbila mě. „Dáš si tousty?“ „Ne, už musím.“ Vstal jsem od stolu a zamířil do haly. Beru si klíčky od auta a kabát. Otevřu dveře. „Kdy se vrátíš?“ ozve se za mnou. „Asi až odpoledne“ odpovím. Usměje se na mě. Zavřu dveře a jdu k autu. Určitě teď zavolá Bobovi. Netuší, že už to vím. Proto je tak v klidu. Nastartuji a odjíždím. Nechci na ní myslet. Ne dnes. Dorazil jsem ke kanceláři. Asi pudu dovnitř. Musím jim dát trochu čas. Nalil jsem si panáka whisky a  sednul jsem si do křesla. Naposled si všechno přemítám v hlavě. Nervozita se stupňuje. Není se  čeho bát. Všechno je promyšlený. Musí to vyjít. Ona je ta špatná. Doufám, že to budou zrovna dělat. Už se těšim na jejich vystrašený obličeje. Dávám si druhého panáka. Musim do sebe dostat nějakou tu kuráž. První zasáhnu jeho. Chci aby se na něj dívala jak umírá, když ho tak miluje. „Kurva!!!“ vykřiknu a hodim skleničku na protější zeď. Nemuselo to takhle dopadnout. Nikdy mě nenapadlo, že zabiju svoji ženu. Zaslouží si to. Ona i ten hajzl Bob. Ani ho neznám. Nějakej šmejd z baru. Bude litovat, že ji poznal. Beru novou skleničku a naleju si dalšího panáka. Nesnesu pomyšlení jak Bob na ní leží. Otevírám šuplík. Vyndám pistoli a začnu do ní vkládat náboje. Nabiju ji a dám si jí to kapsy. Ještě jednoho panáka. Tak a teď jsem připravenej. Ještě se pomodlím a odcházím. Nastartuju auto a směřuju k domovu. Chci to mít za sebou. Přidávám plyn. Tachometr ukazuje 180 km/h. Stále zrychluju. Myslim jen na Boba a mojí ženu. Na to jak je provrtává kulka po kulce. Řítím se 200 kilometrovou rychlostí po silnici směrem k nim. Až příliš pozdě si všimnu kolony přede mnou. Strhávám auto do protisměru. V téhle rychlosti dostávám smyk. Ozve se hvízdání gum. Rána. Ticho…….