Zastavení na cestě 23

Seděli jsme na kopci nad městem
a za námi hučel motor
a z reproduktrů se ozývali.
Ptáci.
Punkově voněli
a my neslyšeli vlastního slova
pro zhulákané ticho.

A v městě stromy malovali
malovali graffiti.
Krásně zelené rudobílé modré i černé
jako žluté vosí zadky.

A kočičky co visely na větvi
teskně mňoukaly.

Ve městě byli lidé
a zpívali operní árie
moderní otazníky.

Nad hlavou zavoněla tráva
čerstvě posečená a zapálená
a vdechovaná.

Ozval se hlučný výdech motoru
aby se udusil ve vlastních zvratcích
a syntetické zpěvy umlkly.

A pak jsem uviděl střechy domů
ozdobené věchýtkem sluněční záře
a zamyslel se nad tmou.

Rychlost spojka plyn a pak
všechno skončilo.
Sekunda jako věčnost
a objemné nic v prázdnotě vesmíru.
A kmenové beaty potácející se
od jednoho k druhému.