Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProkopovy noci
Autor
stupor
Prokopovy noci
I.
V útrobách rybích kostí
Smutek se slaví
Že princ předešel královnu
Že princezna hostí krále v růžovém salonu
Nevyzpytatelná nezměřitelná clona
Co ze své vůle roztáčí všechno světlo
Co štěbetá po okrajích
Ó jedli jsme tuze pěknou a vstřícnou krmi
Až jak jsme se rozplývali na zemi
I v království
Jitřní hvězda září za soumraku
A dobře osamělým radí
II.
K ránu komatický spěch
K večeru křeče
To je má poutnická hůl rozpuštěná
V železitém víně
Je jen možno jednou čekat na pravdu
Metat kotrmelce
Jen dýchat vzduch
Něčeho dobrat se
Co zpřeházené listy z knih
Nesdělily
Co plameny nestrávily
Počítat s možným
A zapomenout na nemožné
Je nutno
Tolikrát jsme se zapomněli já jako ty
Ale stejně i potom radostně vzpomínali
Až to žití příliš k žití nebylo
Ale dívají se ciferníky na nebi
A tkalcovské stroje v tichu
Dát se a vydat se
To je to co nás ničí
Dávání nás neučili a k výdajům zas
Přinutili to je to ale prý stačí se dotknout
Skelné korunky v srdci
A hvězdy utrousí pláč muže
Který už nebyl k žití
III.
Láska zoufalá
Víc toho vyrobí
Než láska vnadná
I samota jednou vydechne
Naposled tak nic
Se nediv
IV.
Nechtěl jsem vidět madonu černou
To jednou seděl rád bych s ní
U stolu a povídal si jemnými nárty
Bych se dotýkal a viděl i zlaté pohlaví
Madona mlčí je na kolotoči
Zabraná v poutě a v pohroužení
Prožili jsme spolu beze slov
Pár větrolamů pár včelích poblouznění
A vida už to nás dělí Nechtěl jsem vidět madonu
Sedíme spolu u stolu kde pod židlemi
Všichni za ruce se tajně drží
V.
Odcházím do loučení
Do doutnající písně
Do ozubených kol
Do hrdého zraku
Tak se různě říká
Nemůžeš posoudit jsi jenom jeden
Ve žlutém vlakovišti
Máš toho na hřbetě
Usnul jsi zcela
A větru ruku nepodal
VI.
Ostrá vůně deště
Lehký tonus střev
Tak raději
Raději zakopem
Válečné cigarety
Protože ty ani já
Už nevíme kde jsme byli
A kým a z Prokopových nocí
Zbývají slamněnkově modré oči
A vlásky chybějící
Ani ty natožpak já už nevíme
Kým bychom byli
V zákopech
Nevinní a
Možná i hrozně vinní
Vřískáme po kopcích
Naučíme se počítat
Knoflíky chybějící
Věř mi
VII.
Ano jsou bezesporu
Prokopovy noci
Moudřejší než lišek prosté noci
Které byly dřív
S prádlem pleskajícím ve snech záložních
Ve snech zašitých po kapsáčích
Než noci hrdlem zpívající
Když pleská se světlo
Je o mnoho pochybností míň
Ten skřipec je ovšem tuhý
Věčně snad ale netrvá
VIII.
Lehký den věru lehčí
Jsem nezažil
Nehodil se počítal na algebru
Ne na exponencionální funkci
Lehký den ale byl
Přesto jsem někde zapomněl
Tu pravou početnici
IX.
A král mohl říci
I zhasnu-li hvězdy
Hvězda nenarozených
Můj trůn v mém srdci
Dá mi díkůvzdání dosti
Nato uřekl se
Už nebyly hvězdy
X.
Pojďte hvězdy
Hvězdy průlezek
Hvězdy modré hvězdy
Pojďte nechť je vás dostatek
Neb ještě nejsou všichni
Pojďte hvězdy
Hvězdy berných mincí
Obrátit slova nazpátek
Zakoulet se jimi
( Navzdory tématu
Které nemá
Zpívá si básník
Jen tak z pod šálku
Navzdory tématu
Které hledá
Zadřel si básník
Třísku do zadku )