blazen2

Začalo jí pískat v uších, až měla pocit, že se jí rozskočí hlava. Zase zprudka dýchala a své myšlenky soustředila jen na jedinou věc. Vypadnout z kuchyně, kde na ni ONA řvala, jako smyslů zbavená.

Pokaždé, když se zvedla na nohy, které ji stejně sotva držely, tak ji zase srazila na zem, jako by tušila, že chce zase utéct.

Dýchala tak moc zhluboka, až se jí zatmělo před očima a zatočila se jí hlava.

Musím pryč. Pro Boha pryč. Od NÍ, odsud, pryč, PRYČ. Jínak mě odvezou do blázince.

Zvedla na NI slzami zalitý pohled a viděla, jak zase panovačně stojí nad ní a směje se tomu, jak je na dně, jak před ní klečí a jak už neví co by měla dělat.

Sebere všechnu sílu, kterou v sobě najde a prudce vyběhne z kuchyně. Vběhne rychle do svého pokoje a zamkne. Teď už se na ni nedostane.

Záchvat byl blízko, ale dnes to ustála.

Jde do skříně a vytáhne si cigarety. Otevře okno a chce si zapálit, když uslyší, jak jí zase mlátí na dveře a uráží ji a ponižuje ji.

Zvedne se jí žaludek a otřese se odporem a hnusem z toho, jaká ONA je.

Chtěla si jen zapálit, ale teď se slzami v očích zase vytáhne otcův nůž a otevřeným oknem seskočí ven zrovna ve chvíli, kdy se JÍ podařilo dveře vylomit.

Bylo to okno v přízemí, a tak začne utíkat, dokud není z JEJÍHO doslechu. Ví, že ji honit nebude.

Zapálí si cigaretu zase začne plakat.Pohádala se s ní, kvůli tak stupidnímu důvodu! Kvůli tomu, že zapomněla uklidit tři talířky.

Přemýšlí, jestli v té dvouhodinové hádce nebyla někde její chyba, ale na nic nemůže přijít.

To ji začne štvát a zase začne se svým krvavým rituálem.

Probírá si v čem mohla udělat chybu a pokaždé, když neobjeví nic tak se bodne do dlaně.

Zase jsou celé krvavé a ona je zase klidná.

Schová nůž a klidná a vyrovnaná si zapálí. Při tom, jak kouří se snaží zapomenout, co všechno se stalo. Proč se s NÍ pohádala, a že se s NÍ vůbec pohádala. Když dokouří, nic neví. Všechno vytěsnila a vrací se domů.