Nevermind

Nevermind

          George byl od malička pro ostatní jiný, nebavil se ve škole s dětmi, nehrál fotbal, nechtěl být popelářem, byl prostě jiný. Proto ho nikdo neměl rád. Měl matku alkoholičku a otce nikdy nepoznal. Chtěl být stejný, chtěl rád cítit jaro, rád se smát, mít rád ostatní, ale něco v něm mu bránilo. A tak zanevřel na lidi a uzavřel se do sebe, do svého vlastního světa.

           Kdybyste toho kluka tenkrát potkali asi byste si řekli, že je to jen další dítě ulice, zlodějíček, který utekl z domova. Ale ve skutečnosti to tak nebylo, kdyby se jen mohl častěji mýt a měl by alespoň trochu lásky, poznali byste toho nadaného a muzikálně talentovaného kluka v něm. Po večerech vycházel tajně z domu a utíkal za město do lesa, pryč od všeho co ho trápilo. Lehl si do mechu a poslouchal ptačí cvrlikaní, to byly chvíle, které mu v jeho životě přinášeli, alespoň nějakou radost.

             Když mu bylo dvanáct začínalo pro něj jeho město být příliš těsné, chtělo se mu řvát, bolest která ho spalovala uvnitř byla tak silná, že už nevěděl co dál. Každý den to samé, ráno do školy v otrhaných hadrech školním autobusem, po škole domů stejně špinavý, smutný a bez vyhlídky na lepší časy. Když měl výjimečně dobrý den nikdo ho cestou nezbil.

          Jednou když šel jako obvykle ze školy zdálo se mu něco podivného. Nikde žádní posměváčkové, kteří ho obvykle popichovali na každém rohu, nikde pískot rozjařených děvčat a ani obvyklý hluk z aut. Zastavil se uprostřed přechodu a rozhlédnul se kolem. Nikde asi živáčka, nic,nikdo, byl sám jako ve svém světě. Zhrozil se, ale taky pocítil zvláštní, ještě nepoznaný pocit, pocit uspokojení, jakousi radost z toho co se právě stalo.                  

        Procházel město jako v uvitržení, prohlížel si všechny výlohy, na které obyčejně neměl ani pomyšlení, všechno co si normálně nedopřával. Vrátil se domů doufajíc, že nenajde ani matku, ale tu našel. Ale byl rád! Byla tam, seděla v křesla a pletla mu modrý svetr! 6ádné prázdné lahve od whisky na zemi, žádné nedopalky od cigaret a dokonce uklizená kuchyň. Nevěděl co se stalo, ale byl tomu tak rád.

         Všechno bylo krásné a tak po teplé večeři, kterou obvykle měl jen v pátek, kdy jeho matka abstinovala, ulehl důkladně vydrbaný do vypraných peřin a snažil se přijít na to co tu nádhernou změnu způsobilo. Na nic ale nepřišel a tak, sice nechtíc, ale usnul. Ráno se bál probudit, ale probudil se do krásně prosluněného rána a vůně palačinek. Vstal, oblékl si nový svetr a šel do kuchyně. Mamka se zrovna myla, ale na stole ležel nějaký lístek. Vzal ho do rukou a on zčervenal, pálil ale nemohl ho dát pryč. černým písmem na něm zářilo: TO MÁŠ ZA TVOU NENÁVIST K SVĚTU. NEVERMIND. Nevěděl co to bylo, ale jakmile lístek dočetl zmizel. Jako památka po něm mu jen na rukou zůstala popálenina ve tvaru M.

              Mamce nic neřekl a šel normálně do školy. Všechno bylo stejné jako dřív jen jeho domov a duše zůstali změněny. Když pak ten den šel domů(konečně už pro něj to slovo něco znamenalo), všiml si, že tam kde se včera zastavil zůstalo na přechodu vyryto NEVERMIND. Věděl, že teď už bude navždy šťastný, a děkoval milému neznáménu, ale nikdy už se nedozvěděl, kdo mu tenkrát změnil život a na rukou zanechal ošklivou popáleninu.