Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČarodějnice
16. 04. 2004
7
3
2013
Autor
Fialkaa
Mé slabé tělo se svraštilo
v křeči lítosti a nepochopení.
V očích mě pálil pohled
na bezstarostné jaro
- ono už totiž nepatřilo Tobě...
Obloha mi psala do očí,
že už bude hezky,
ale lhala a já to věděla.
Do trávy jsem házela perly
jednu za druhou
a růže
spoutané černou stuhou
falešně voněly.
3 názory
Růže, perly, tráva a jiné ohmatané atributy jsou zde celkem zdařile renovovány. Alegorie nechává čtenáři dostatek prostoru, narozdíl od koupele s žiletkama.
To ze mě asi jen tak nevyprchá... :( Čtyři roky a mám to v sobě pořád. Ale žiju. :)) Díky za optání...
Litochowitz
16. 04. 2004
Na můj vkus tam je moc slov, ale nějak ne a ne najít, co je navíc, zbytečné. Asi nic. Asi to je, jak má být. Ani klišé mi příliš nevadí, protože jsou vkusně zapracována.
Ale chybí mi krůček, aby mě to chytlo za srdce. Nebo jsem bezcitný? Může být.
Chci říci, že se mi to líbí. :-)