Cesta k dětství

Když vpadne mi stín do tváře, smutek prožívá svou slast, já zvedám oči k nebesům mých ran, abych našel krásu, rozluštil v oblacích verš, co mi zvoní v uších jako úder hromu. Běžím v dešti myšlenek a vdechuji jejich vůni, tak sladkou jako cesta k dětství. Jedna za druhou padají do mlh vzpomínek a já se nechám vést rukou zchátralou mými hříchy přes řeky radosti, přes mosty smutku, cesta je tak temná, že jí jaksi snadno nalézám.

---