Ohnice na tvářích

Nemám už nic
  jen svá slova
  a víc nenabízím
  v chatrném stánku
  na vietnamské tržnici
  ,,Kupte ši! Kvalytný sboší pani!"
  kde kopie mají jen pohrdavý úsměv
  nad originálními iluzemi
  to já byla ta neforemná matrona
  na Karlově mostě
  o kterou jsi tuhle večer
  típl cigaretu
 
  Nemáš už nic
  jen svý slepý zpěvačky
  co skáčou v opilosti
  pod vlak
  a umírají houfně
  jak čerstvé dřevo
  pod nezkušenými dlaněmi
  řezbáře-básníka
  co poprvé narušuje
  klidnou hladinu hmoty
 
  Vytesal bys mi z píšťal hlas?
  Abych se tak němě nebála
  vlastního stínu
  v každé krabici mléka
  jsme oba tak jednotvárně bílí
  já i můj křik...

---