Slunéčko sedmitečné

Slunéčko sedmitečné

Dobrý den, jmenuji se slunéčko. Mám sedm teček, tak mi říkají sedmitečné. Mám tři tečky na jedné straně, tři na druhé, jedno mezi tím. Takže nemám žádnou tečku na zadečku jak pěje jedna písnička – Beruško, půjč mi jednu tečku, třeba tu, co máš na zadečku. A tak nejsem žádná půjčovna teček, jak by si někdo mohl o mně myslet – ani jednu bych vám nevěnovala. Dopadlo bych jak moje babička. Kdysi jsme měla my, slunéčka, jen šest teček. Pak ta moje babička půjčila druhému slunéčku jednu tečku a ty tečky, co babičce zbyly, se zbláznily, přešly v sebe, takže zůstaly jen dvě takový šmouhy, babička zežloutla a lidé jí začali říkat mandelinka. Pak si babička řekla, že bude jíst brambory. Tedy mezi náma, brambory jsou ještě horší, než shnilé mšice, takže fuj. Lidem to začalo vadit a dostala přízvisko bramborová. A proto vám nepůjčím ani jednu tečku.

Dále jsem vysazeno na jméno slunéčko, při nejhorším přežiju i sluníčko. Naprosto mě štve, když mi někdo řekne beruška. Pokud vím, beruška žije ve vodě, je to poněkud jiný živočišný druh a navíc je úplně v jiném rodě. Ona je v ženském, já ve středním. A já vodu nerado.

Velkou popularitu mi zařídili dva pánové – Ondřej Sekora a Jiří Suchý. Přestože o pravdivosti a tvrzení jími propagovaném lze s úspěchem pochybovat, lidé mě mají rádi kvůli nim, i když u pana Sekory nevím nevím. Pan Suchý mě použil ve své písničce Sluníčko, sluníčko… nebo tak nějak. Radí mi, abych popošlo maličko, protože když budu sedět u cesty, něco by mě mohlo zajet a to by bylo neštěstí. Pan Suchý mě má rád. Jen bych mělo výtku, protože já nedokážu sedět, ale je to skvělá písnička.

S panem Sekorou je to těžší. On ve své knížce Ferda mravenec napsal, že se do mne zamiloval nějakej Ferdinand mravenec a že mě svezl na kobylce, ale pak jsme se nějak nezkamarádili, protože mě nějak poplácal či co. Prostě je to zamotáno do nejvyšší míry, že se v tom samo nevyznám. Je tam spousta nesmyslů. Tak třeba já mšice pojídám, oni s nima spolupracují. Kdyby se o tom našem paktu dozvěděly, na mravence by se vykašlaly. A pak třeba kobylka. To jsem vidělo jednou a je to strašně splašený a čtyřikrát větší, než já. Pochybuju, že by to nějakej zamilovanej mraveneček zkrotil, natož, aby mě na tom vozil. A co mě nejvíc naštvalo, že mi tam říkaj beruška. Nicméně, dostalo mě to do podvědomí, byť ne tak jak bych chtělo.