Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePokus
Autor
dítě
Mohou být všechna rána krásná? Může se vám v každém dni všechno jen dařit? A jste dennodenně spokojení? Anebo jste spíše ten případ, který se řídí heslem „ projít bez katastrof a šrámů jedním dnem je jenom snem !“ Vtip je v tom, že si každý zítřek můžeme sebelépe naplánovat, ošetřit a ovázat, ale bohužel, vždy se může něco zvrtnout. Oč lepší je brát každý den takový, jaký je. Se svými radostmi, strastmi, chvílemi veselými i méně veselými. Úmyslně nepíšu smutnými, protože kolik chvil či událostí v jednom dni je skutečně smutných? Záleží na úhlu pohledu. Pro někoho může být smutné všechno to, co se mu za den přihodí. Od ranního vstávání až po večerní uléhání do postele. Pro jiného zase slovo „špatné „ prostě neexistuje. Jednou vysílali v televizi večerníček a v něm byl hlavní postavou chlapec, jmenoval se tuším Jaromil nebo Dobromil, vyplívalo to z jeho povahy, a ten chlapec ať se mu stalo cokoliv měl pořád dobrou náladu a všemu se smál. Na všem viděl jen to dobré a lepší a patrně se řídil heslem – vždycky může být hůř ! A mě se to moc líbilo, i když jsem zpočátku nechápala, jak se někdo, když spadne do kaluže s blátem může smát. Ale ono to jde ! Jen se člověk musí naučit nevidět to bláto.
Já vím. Dobře se to povídá a hůře provádí. Mě osobně nejvíc pomáhá, když už je ten den hodně nesnesitelný a já začínám propadat čirému zoufalství a panice, že si sednu nebo lehnu, záleží na tom, co je blíže, jestli křeslo nebo postel, a začnu vypočítávat všechny věci, samozřejmě hororové, které se mi ještě nestaly.Tak např. nebolí mě zuby, a to je co říct! Vždyť na Klondiku si mnohdy chudáci zlatokopové volili raději smrt než tuto bolest. A já se jim nedivím, poněvadž mít zub provrtaný kazem až na nerv a nemít po ruce dentistu s umrtvovaní injekcí novokainu , tak to už vám nepomůže ani notná dávka whisky.
A co dál ? Nemám otevřenou zlomeninu, nemusím jít na operaci a mám zásobu čokolády. No, nejsem já vlastně šťastný člověk? A to ještě ke všemu mám rozum, který mi velí : „ Všímej si toho, co máš a ne toho co nemáš !“