Názef chybí

no, co bych k tomu asi tak rekla...

Tak se snažím uzavřít se před světem,

nějaká nelegální substance by byla moc fajn,

třeba by se ten světobol nezdál tak intenzivní.

Ale co když....

Dveřník nás stejně nepustí dál.

Nechá nás chcípnout na zemi ve squatu.

A i když se probereme,

strávíme pak zbytek života

hledáním surreality.

O půlnoci se mi zjevuje přízrak Janis Joplin

a mluví ke mě hlasem,

kterému nerozumím

*

*

**

*

*

**

hejno plameňáků mě pronásleduje

a stíny brzo převezmou vládu.

toto

přece

nemůže být

pravda.

Tak roním slzy u pomníku minulých generací,

hvězdy tají a prší dolů v řetězech,

obloha se rozpadá kousek po kousku,

cítím...

ticho

a stromy

a světlo měsíce...

 

Můj život běží den za dnem,

noc za nocí.

Toulám se v prázdných ulicích,

doufajíc, že jednou potkám

krásného neznámého...

 

Kdosi mi řekl,

že jsem tu, abych spasila svět

a snášela jeho bolest...

někdy se cítím zvláštně,

když čekám na déšť

uprostřed pouště

( vzduch páchne hořící ropou

...přesně jako v záběrech, které jsem kdesi viděla... )

 

Někdo říká, že už nemáme druhou šanci.

Zhřešili jsme a teď musíme platit...

 

Stojím na okraji útesu,

vídím, jak se planety a hvězdy topí za obzorem.

Starý muž nám jistě odpustí,

že jsme za sebou nezavřeli dveře,

stejně nás už nikdo nespasí...

---