NIGHTMARE

Kráčím ztichlým sadem, kráčím domů za svůj práh, kráčím známým sadem, strach mi funí na patách. Vzduchem šíří se pach divý, já jsem jaksi dveří chtivý. Chystám nohy na ramena dát, něco tady je a je to znát. Spousta hrobů zjevilo se, támhle rakve otvíraj se, přitom hřbitov až za kopcem je, pro mrtvoly z celýho kraje. - - - (A hle, slyším píseň onde ... a teď náhle všude jinde): Krev mám ráno ke snídani, vždy se hrozně třesu na ni. Celý den si pak jen hovím, za tím křížem pod kapradím. V klidu si sním svůj krvavý sen, dokud zase nepohasne den. Začínám žít a radost mám, teplou krev si s chutí dám. S parťákama dovádím, oběti jim naháním. Od soumraku do půlnoci, obětí jsou třeba mloci. Až teprve pak to začíná, pravá, nefalšovaná hostina. - - - Běžím, běžím, co dech stačí, v botě kámen, prevít, tlačí. A tma mě ještě dusit stačí, ne, ne, stačí, to už stačí! V očích blýská, jiskří se to, pohled hadí, hrozný je to, zuby jsou tak třikrát takové, zaří bílou barvou do tváře. Divný praskot, křik a sání, pak už jen to zlé mlaskání. Za pár vteřin pryč je, běží, žene si to k dál k věčeři. Jak rád bych z toho snu procitnul, z noční můry plné chmury. To by snem však musel být. Já jsem věřil - těžké zabít; pak přišla rána - jak šváb jsem lehnul. Noční prázdno, nikdo nikde ani nevydechne, všude stíny, temné stíny. Tady končí jedna z bitev těžko věřit, že jsem mrtev. Oči civí, ruka studí, hmyzí rota dnes se nadchne.

---