Vznik

Nemluvím teď o lidech ani o zvířatech. Vznikem myslím vytvoření neživých věcí, dodáním jí nové technologie, kvality a užitečnosti.Už je pryč ta doba, kdy jsme seděli ve třídách na špalcích nebo když jsme cedili omáčky přes tenké hadříky, natírali si pleť sádlem, museli oškubat husy, abychom měli čím psát, nasušili trávu, abychom se měli čím přikrýt, potáhnout si nohy kůží, abychom nebyli bosí.

Svět bere rychlé obrátky a mi se musíme znovu učit poznávat nové věci. To mluvím převážně o té největší technologii, která doposud vznikla. Telekomunikační síť a internet. Je zvláštní, že ve stejnou dobu, mohu přesně vědět, co dělá člověk na druhé straně světa. A přitom by nám trvalo několik měsíců, než bychom se tam dostali. U letadel, tryskáčů a ostatních vzdušných technologií nepociťuji, že by to bylo něco velkého a neuvěřitelného. Když to dokázali ptáci, bylo jen otázkou času, kdy to dokážeme i mi.

Ale internet? Jak asi vznikl, v čem a jak vedou ty dráty? Jak někdo vůbec dokázal vymyslet něco tak dokonalého jako je například pro nás už jen obyčejný telefon? Člověk musel nejdříve zkoumat člověka, aby dokázal využít a převést jeho sluch a řeč do takového složitého systému. Vrátíme  se zase zpátky do minulosti a zkusíme ji srovnávat s dnešní dobou, neboť když člověk dokázal vymyslet sirku a zapálit s ní svíčku, bylo jen otázkou, kdy bude světlo, jako je dnešní na elektřinu. Už tehdy jsme mezi sebou komunikovali a teď je tu telefon a celosvětový internet – nebudeme přece troškařit. Když už člověk nechtěl chodit, vymyslel koloběžku, pak i kolo. Jenomže naši sportovci předběhli i tak rychlou věc a tak vynálezci vymysleli něco ještě rychlejšího – auto.

Ty pařezy, kterých jsme ve školách sedávali akorát upravili, do „sádlových“ krémů přidali bylinky a začali to místo přírodně upravovat chemicky, na omáčky už máme sítka nebo mixéry, píšeme zvláštními umělohmotnými, zlatými, stříbrnými, kovovými či jinými předměty všelijakých tvarů, ze kterých v úměrném množství vytíká barva – to vše pokud už ale nepíšeme na klávesnici. Už ani nemusíme sušit seno, i doby s peřím jsou už za námi – vznikl molitan. A na nohy používáme nejčastěji jen lépe upravenou a zdokonalenou kůži.

Málo koho tehdy napadlo, že něco takového někdo vymýšlí a teď je otázkou co nemyslitelného bude dal? V co nevěříme a přece by to mohlo být naší novou realitou? Že auta budou létat je už teď jasné, že budeme mít krásnou pleť a každý svého klóna taky. Tak co teď?

Že prozkoumáme vesmír, že najdeme ne jednu, ale plno planet, na kterých je život? Nebo, že nám přestanou padat vlasy a plešatí už plešatými nebudou? Silnější budou štíhlí, nemocní – zdraví anebo že přestaneme jezdit na zpracovanou ropu, budeme využívat sluneční světlo i v noci namísto dnešní elektřiny a dokážeme se přemístit z jednoho kontinentu na druhý pouze za 1 minutu?

To vše je naše budoucnost.