Never more

Životní krize asi to nepřejde...jako u předešlého, jde to skopce, tak na mě nezanevřete, třeba se to zlepší:o)

Tolikrát jsem chtěla před sebou vidět plazící se smrt

Ale viděla, vždy viděla jen mě tam, kde měla stát ona

Klopýtám před ní a prosím, aby mě ušetřila nebo uštědřila ránu odplaty

Bojím se jí ale tolikrát u ní hledám úkryt, že si mě už MUSÍ pamatovat

Vždy má jinou podobu, mě tak blízkou a přesto vzdálenou

Hledám nové a nové tváře, ne, tak zemřít nechci, říkám si pokaždé

 

Marně

 

Vždy znova se mi vrátí její tvář,

Už nikdy nemuset nic řešit ani se už nemusím ptát,

proč jednám špatně,

proč se chovám špatně a

proč ubližuji svým blízkým,

proč jsem vlastně na světě? PROČ?????

 

Copak je tak jednoduché najednou se vším praštit?

Kdyby bylo, udělají to přece všichni.

Ale to by pak už nikdo nezbyl, aby se o ně postaral

Zbudou jen lidé, kteří jsou zodpovědní…

 

My ostatní tu nemáme co dělat?

Copak můžeme zahodit i lásku, která nám byla dána?

Všechno krásné odhodit a ztratit?

A není to škoda?

Můžou sebevrazi do nebe?

Asi ne, nesplnili co měli dané do vínku

Nezvládli, co se po nich chtělo..

Někteří přestáli několik svých skonů

Kam půjdou oni?

 

Otázky otázky otázky…..

Kde mám hledat odpovědi na ně?

Možná bude snadnější nehledat tváře SMRTI

Hledat pouze to, co nám pomůže k ŽIVOTU!!!

Nechci po ní pátrat

Vím že zanedlouho se skutečně bude plazit ona…už mě nestrhne, nevládne mi..

Víckrát ne!!!

---