Z těch, co se nesmějí

Čas odvykání?

Let holubice,

Kůže tamtamů,

Spirála žízně,

Omotávající se okolo dětských hlav

Jako horká střeva……….

Čas odvykání.

 

Říká se „tělo“ tomu chrámu,

Říká se „mozek“ oné cele.

Bije se hlavou do salámu,

Bije se pěstmi v nepřátele.

 

Inhaluj, opakuj, inhaluj!

Odvykání času,

Inhaluj, opakuj!

 

Letělas nad balóny domů,

A pachy z vitriolu,

A symfonií hromů,

Se sólem na violu.

 

Čas odvykání,

Stává se to stále častěji,

Až je to k nevíře,

Že si montér oblékne hnědé brýle

A zavře se s cedníkem v koupelně………

Čas odvykání……..

 

Seděl jsem nad hořáky květů,

A chtěl jsem elipsy krychlemi nahradit.

Do mraků pršení a hromobití světů,

                                Proč jen se beránek nenechal pohladit?

 

 Maličká krajina se zase mění v leden,

Smráká se za štětcem a píše do listů.

A stačí okamžik, a zase budu jeden,

                                  Z těch co se nesmějí a věří Mefistu……

 

---