Prolog

Rozhodla jsem se, že napíšu novelu. Ano, pravou nefalšovanou novelu na hodně stran a řádků. Bude o bílých nohou a pažích, o pánských záchodcích a dámě, co myla okno – jen tak v silonkách a v zimě, o zrychlování zástav srdečního svalu, o nevzhledných uklízečkách, o pseudointelektuálních hrátkách a nemravných schránkách, o všech hladce upletených svetrech na tělech znechucených poživatelů pokrmů ze školních jídelen – jídelen páchnoucích spadanými řasami kuchařek a posluhovaček u špinavého nádobí, o rozpadlých nehtech dětských potvor, co každou volnou chvíli chroupají sladkosti ze shnilého ovoce, o nedotčené komunitě slimáků s klobouky a v obleku, o přesnosti všech chytrých horákyň, které se stejně neprovdají, protože ten, kdo se chce ženit, si raději vezme mlčenlivou slepici. Bude právě o těch slepicích, co nemají svůj vlastní mozek s nápisem VLASTNÍ SLEPICE. Možná na ta děvčata zanevřu, ale už nepřestanu myslet na kriply v uniformách, kteří neví, proč vlastně existují. Napíšu novelu – svou první a na hodně stran a řádků.