Přepadení

Telefon mi zvonil, ale já se nepostavil a nešel ho zvednout. Ležel jsem na podlaze, zmítal jsem s sebou, ale ať jsem co jsem dělal, nemohl jsem vstát.

Krev se mi nahrnula do mozku, špatně se mi dýchalo a provazy, jako by se stále stahovali.

Někdo zazvonil, snažil jsem se křičet, ale přez lepící pásku jsem vydal jen lehké hučení, zase jsem se zmítal.

Pak přišel, měl černé oblečení a na hlavě masku medvěda. Šel blíž, v levé ruce držel nůž a v pravé cosi co vypadalo, jako.........

"Né Pane Bože né, cos to udělal ty hajzle. Si frajer, když máš zbraň a já se nemůžu bránit, cos to ty svině udělal mojí lásce? Ty vobludo příšerná, ty příšero...."

"Jen si křič, tady tě stejně nikdo neuslyší, ten kdo zvonil byl jen pošťák, řekl jsem že jsi nemocný a já jsem tvůj bratr. Ten ňouma tomu vážně uvěřil. No to je jedno, neboj se ty vole, to je telecí jazyk, tak co už mi řekneš kde je ten sejf?"

"Ano! je v bance, ale tam jsou jen nějaký peníze, zbytek máme v majetku, nějaký budovy a akcie. Vem si co chceš, ale nech Nás prosím žít!"

"Jo, a ty vyklopíš kdo jsem poldům, seš cvok Jacku?!"

"Cos to řekl? Řekl si Jacku, ale tak mi říká jen..."

"Ano, jen já Tomas, ale to je už vlastně jedno, prachy nemáš, život se ti krátí, ještě pět minut a kotel v koupelně udělá malej ohňostroj, těšíš se?"

Pak mě chytil a táhl do koupelny, bránil sem se, ale bylo mi jasné, že to nedokážu.

Pak náhle odkud si se ozvalo sypání skla, běžel tam, padl výstřel. Pot mi stekl do očí neviděl jsem kdo to je, pak se otevřeli dveře od obýváku, přišel kdosi v černém, neřekli si ani slovo, byli to rozmazané postavy. Pak mi někdo strhl pásku z úst. konečně jsem mohl křičet, ale nějak jsem nechtěl, rozvázali mne.