Chceš zhubnout?

Také máte problémy s nadváhou? Kdo je nemá, viďte. I muži se dnes touto otázkou trápí, na rozdíl od našich dědečků. Já jsem se netrápila nadváhou. Trápila jsem se spoustou jiných věcí, které mi připadaly důležitější, než nějaká kila navíc. A svoje deprese jsem léčila jídlem. A tak tady dnes poprvé a otevřeně napíšu něco, co doteď nevěděl nikdo – dopracovala jsem se ke krásným sto sedmdesáti kilogramům. Žasnete? Smějete se? Rozčílilo vás to, jak někdo může být tak nezodpovědný? Já také žasnu, směji se a rozčiluje mě, jak jsem mohla být tak nezodpovědná. Protože jednoho dne jsem se rozhodla a začala jsem hubnout. No, popravdě, ne, že bych to už dříve nezkoušela, nutilo mě k tomu to, že jednou za čas, když jsem se potřebovala obléknout a jít ven, jinam, než na nákup do samoobsluhy, zjišťovala jsem, že je mi zase všechno malé. A tak jsem přestávala jíst, aby se mě večer zmocnilo zoufalství a abych si došla pro nějaké dorty, čokolády, pudinky, vyrobila si krapet toho serotoninu a přibrala. Když jsem pak ale zjistila, že mi dělá problém i jít si koupit jídlo, že pomalu neřešitelným problémem je pět schodů do našeho domu a běda, když nejede výtah, rozbrečela jsem se, probrečela jsem několik dní a pak jsem si koupila plavky. Od té doby se mi podařilo zhubnout třicet kilo a ráda bych se s vámi podělila o své zkušenosti.

     Začala jsem chodit plavat, snažila jsem se omezit tuky, posléze, když se mi trošku vylepšila kondice, jsem začala cvičit. Šlo to pomalu, ale šlo to a já byla nadšená. Myslela jsem, že jsem na to přišla, že jsem to tajemství odhalila. Myslela jsem, že o hubnutí, jídle a cvičení vím absolutně všecko. Věděla jsem toho hodně, ale všecko ne, byla jsem překvapená, kolik důležitých informací jsem se u odborného lékaře ještě dozvěděla. A tak jsem to shrnula a dávám vám to všechno na vědomost.

1.    krok – nevěřte na zázraky!

     Vypínejte reklamy na zázračné prostředky na hubnutí! Smějte se jim! Nevyhazujte za ně peníze, je to opravdu zbytečné. Nemyslíte, že kdyby to bylo tak snadné, nebyly by na světě tlustí lidé? Nemyslíte, že by se takové prostředky rozdávaly už na školách, že by v žádné třídě základní školy nebyl ani jeden „Váleček“, kterému by se děti posmívaly? Že by nás v biologii, nebo v jiných podobných hodinách učili: „Jezte, co chcete, mažte si dva centimetry sádla na chleba, cpěte se cukry, nic nevadí, protože spolknete jednu zázračnou pilulku a budete štíhlí a krásní!“ Je to nesmysl. Samozřejmě, jsou léky, které vám při hubnutí pomohou. Mně se, například osvědčilo užívání potravinového doplňku s chrómem a koenzymu Q10. Chrom opravdu trošku zamezil mé chuti na sladké a koenzym Q10 mi dodal energii, potlačil mou lenost, takže mi nedělalo sebemenší problémy se přemluvit k pohybu, dokonce i brzy ráno. Ale MUSELA jsem upravit jídelníček a MUSELA jsem se začít hýbat!

2.    krok – jídelníček

     Všichni odborníci vám doporučí, abyste si alespoň jeden týden psali všechno, co sníte a vypijete, včetně času a spočítali energetickou hodnotu. A udělejte to. NEŽ začnete držet dietu. Že se kvůli tomu vaše dieta o týden pozdrží? Jak dlouho přibíráte? Dva dny? Nechcete shodit to, co jste nabírali roky za pár dní? Chcete? Ale to by byl ten zázrak, na který už nevěříte. Zkusila jsem to, věřte mi, měsíc jsem držela hladovku, snědla jsem jen jeden kousek ovoce tak jednou za tři dny. A výsledek byl fascinující. Shodila jsem třicet kilo! Sice mi bylo zle, neudržela jsem se na nohou, omdlívala jsem, zvracela jsem, o průjmech ani nemluvím, ale byla jsem hubená! Problém byl v tom, že jsem to během dalších dvou měsíců nabrala zpátky a to jsem se ani moc nepřejídala. Navíc mi tenkrát bylo dvacet, kdybych se o něco takového pokusila dnes, asi bych umřela v prvním týdnu. Takže si zkontrolujte, jak jíte podle zaznamenaného jídelníčku a udělejte toto: Snižte denní kalorický příjem o jednu třetinu a rozvrhněte si jídlo tak, abyste jedli po celý den. Snídejte. Snídaně je důležitá. Během první hodiny po probuzení se totiž startuje metabolismus a když dostane najíst, tak je v klidu a potom během dne neukládá, ale nechává potravu projít zažívacím traktem takřka bez povšimnutí. Z téhož důvodu je nutno dávky jídla doplňovat tak ve dvou až čtyřhodinových intervalech, čtyři hodiny totiž organismus potravu tráví, potom začíná ukládat. Takže když se nasnídáte v osm hodin, v deset si dáte svačinku, v poledne oběd, ve dvě svačinku, ve čtyři večeři a v šest ještě jednu, přičemž si budete hlídat kalorické hodnoty, uvidíte, že budete hubnout. Teď očekávám otázku: „Ale co mám dělat, když na některých potravinách není energetická hodnota uvedena?“ No, nekupujte si je. Nebo si hodnoty zjistěte v tabulkách. Jednoduché, že? Je to jednoduché, opravdu, zjistíte, že po měsíci jste si na nový režim navykli a nečiní vám sebemenší obtíže. A teď přijde otázka: „No jo, ale co s mou rodinou? Přece je nebudu trápit svou dietou?“ Nebudete je trápit. Dokonce ani vy se nebudete trápit. Jen budete jinak jíst. A to prospěje i vaší rodině. Manžel si jen přidá maso a děti vypijí více mléka. Třeba. A pak už vám ani nepřijde, že musíte ještě navíc hlídat tuky. To už je úplně jednoduché. Zapomenete na máslo, sádlo, olej, vejce a naučíte se žít bez nich. A když si za dva měsíce dáte jitrnici, nebude vám po ní dobře. Sýry budete kupovat jen light, budete je jíst minimálně, protože i light sýr je tučný sýr a budete do nich strouhat zeleninu, aby nabraly na objemu. Uvidíte, jak jeden čtvereček sýra s nastrouhanou mrkví, kedlubnou, ředkvičkou na celozrnném pečivu, vaši rodinu rozveselí. Moje dcera, když chystám snídani, už dopředu křičí, že chce do toho sýra mrkev. A budete se navíc prát o váhu. A když pak upečete buchtu bez oleje a vajec, budete na sebe pyšní, protože zjistíte, že je vynikající. Třeba jogurtová, nebo tvarohová s ovocem. A polévky budete zahušťovat rozmixovanou zeleninou, místo moukou. S moukou šetřete, nepoužívejte ji, když opravdu nemusíte. Vidíte, už jste zvládli jídelníček a ani to nebolelo. A když si potom zase budete týden psát, co jste snědli, budete mít radost. A když se budete vážit, budete mít radost. A když se oblečete do halenky, kterou jste nemohli deset let nosit, budete mít radost. Čokoláda vyrábí serotonin, ale vy si ho už odteď budete vyrábět pohledem do zrcadla. A na závěr přijměte malou radu k jídelníčku – jednou za čas si dopřejte i to vepřoknedlozelo. Ono se nic nestane, jen budete mít pocit, že smíte, ale nechcete, ten opačný pocit, totiž že chcete, ale nesmíte je totiž nebezpečný.

     Dodržujte pitný režim, je to důležité, vypijte každý den alespoň dva litry tekutin, více je lépe. Naučte se to, i pít se dá naučit. Pijte stolní vodu bez bublinek a neslazené čaje. Tekutiny odplavují z vašeho organismu odpad, čím větším množstvím tělo tekutinami zásobíte, tím více odpadu se odplaví a tím lépe se odplaví. S minerálkami to nepřehánějte, minerálku si dejte sem tam, jsou zdravé kvůli minerálům, které obsahují, pokud to nepřeženete, potom by vám ty zdravé minerály mohly pěkně zatopit v podobě kamenů, centimetrový kámen už z těla nevyplavíte. Mléku se pokud možno také vyhýbejte, kromě tuku obsahuje také minerály, pijte ho maximálně půl litru denně.

     Navíc, když vypijete před jídlem půl litru čaje, už se vám toho do žaludku moc nevejde.

3.    krok – pohyb

     Jo jo, já vím, teď se chytáte za hlavu a klepete si na čelo a říkáte: „Je blázen, kde bych tak vzala čas na to, abych chodila do fitcentra, nebo do bazénu! Mám děti, musím se jim věnovat!“ Jistě, já vím, dětem se věnovat musíte. A copak s nimi podnikáte ve čtvrtek odpoledne, když se Martina vrátí ze skauta a Péťa z odpoledního vyučování? Jste za celý týden z práce tak utahaná, že jste sotva schopná uvařit k večeři vepřoknedlozelo a padnout do postele? A děti? Jsou asi v pokojíčku a hrají si. Tak vidíte. Vepřoknedlozelo jsme vyřešili. To vařit nebudete. Vařit vůbec nebudete. A děti také nemají nic důležitého. A tak je vezmete, posadíte do autobusu a pojedete plavat i s nimi. Třeba. Zjistíte totiž, že když se z toho plavání vrátíte, nebudete zdaleka tak unavená, jako kdybyste zůstala ležet po vepřoknedlozelu u televize. No jistě, já vím, slyším vás. Ve vašem městě není bazén, ani fitcentrum. A v tom vašem sice je, ale jste bez práce, bez manžela a bylo by to na váš rozpočet příliš. Nezoufejte. Hýbat se neznamená jen plavat, běhat, nebo posilovat. Navíc ti s větší nadváhou by měli pohyb zvažovat obzvlášť pečlivě. Napíšu vám, jak to řeším já, neberte to jako normu, jen jako možnosti. Nejdřív jsem opravdu začala chodit plavat, s tak velkou nadváhou to byl jediný pohyb, do kterého jsem se bez obav pustila. Navíc mám vodu ráda. Ale plaváním se zase tak moc nezhubne. Má jen tu startovací a udržovací funkci. Zlepšuje totiž kondici. Po třech měsících plavání jsem sice shodila jen velmi málo, ale už jsem se tolik nezadýchávala, chodila jsem rychleji a dokonce jsem dobíhala tramvaj a neobcházela schody. A tak jsem se vrhla na druhou fázi. Aerobic. Nemyslete si, že jsem šla do fitcentra a postavila se tam mezi ty hubeňoury a začala poskakovat a funět. Mám svou hrdost. Koupila jsem si videokazety. Důležité je koupit si LOW IMPACT. To je nejlehčí aerobic pro lidi, jako já. Platí, že jedno chodidlo je stále na zemi. Čili žádné skákání, lehání, sedání. Zkrátka si jen tak tancujete a učíte se nějaké kroky. Cvičební bloky jsou většinou půlhodinové a na závěr je protahování, neboli strečink. Když jsem začala, byla jsem po pěti minutách grogy. A víte, jak bylo fajn, když jsem poprvé odcvičila celý blok? A co bych poradila lidem, kteří nejsou schopní se donutit cvičit a plavat? Já vím, že tam někde jste. Mám několik kamarádek, které jsou úplně antisportovní, jedna říká: „Kdyby Bůh chtěl, abych plavala, nadělil by mi plovací blány.“ a ta druhá: „To radši nebudu jíst, než bych udělala jeden pohyb!“ No, nevím, jestli je to nejšťastnější, ale je to tak a musí se s tím počítat. Zjistíte, že hýbat se dá všude a pořád. Třeba teď, když sedím u počítače a píšu, mám puštěnou hudbu a pochoduji. Když čekám na autobus, nestojím, ale chodím. Chodím na vzdálenější zastávku. Chodím do vzdálenější samoobsluhy. Výtahem jezdím až z prvního patra. Když ležím u televize, šlapu si na kole, jen tak si zvedám nohy a ruce, nebo pánev v leže na zádech. Pro ty z vás, kteří potřebujete jen zpevnit břicho je nejlepší cvik ten nejjednodušší, který můžete dělat kdykoliv kdekoliv a ani u toho nebudete vypadat, jako šílenec, protože si toho vlastně nikdo nevšimne. Prostě zatáhněte bříško a nechte ho zatažené, jak dlouho to jde, ale dýchejte u toho. No, zkuste si to, Pokud dokážete břicho zatáhnout a uvolněně si u toho dýchat, jste na tom ještě dobře. Takže já zatahuji v autobuse, v práci, u televize. A o víkendech plánuji rodinné výlety. Prostě a jednoduše – všechno jde, když se chce, tak se už přestaňte vymlouvat a začněte se hýbat! Zrovna tak, jak jste si psali špatný jídelníček před jeho změnou, zkuste si sednout a uvědomit si, jaký pohyb každý den vykonáváte. Uvedu příklad: Ráno vstanu a udělám kafe. Nasnídáme se a jdeme do práce. Dojdu k výtahu, sjedu do přízemí, dojdu před dům, nasednu do auta. Vystoupím z auta, dojdu do práce. Sednu si k počítači a sedím. Když se potřebuji dostat na druhý konec kanceláře, odstrčím se nohama od země a rukama od stolu a dojedu tam. V poledne dojdu do nejbližší hospůdky, která je cca sto metrů od budovy, potom dojdu zpět. Odpoledne dojdu k autu, dojedu do samoobsluhy, nakoupím, dojedu domů, stoupnu si do kuchyně, uvařím večeři. Najíme se. Potom koukáme na televizi a jdeme spát. Jsem přesvědčená o tom, že takhle žije velká většina z nás. Někteří možná jen chodí o deset kroků dál na autobus, protože nejezdí autem. Tak kolik toho za den nachodíme? Když takhle budeme ještě chvíli žít, zmizí nám nohy úplně. Nebudeme je potřebovat. Já o nohy přijít nechci a tak musím začít chodit. Doporučuji vám to také, chůze je velmi zdravý pohyb. Choďte třeba pěšky z práce, choďte se večer procházet, v neděli někam vyjeďte vlakem a vraťte se pěšky, lidé, kteří celý život chodí, lidé, kteří chodí na dálkové pochody, dlouho žijí.

A že budete vypadat jako blázen když se budete procházet po městě s chlebníkem, v keckách a u toho se budete spokojeně usmívat? Tak ať! Budete totiž HUBENEJ A ŠŤASTNEJ BLÁZEN!

4.    krok – lékař

     Když se budete držet mých rad zde sepsaných, byl by v tom čert, aby vám to hubnutí nešlo a abyste nehubli v pohodě a klidu. Ale i tak je možné, že to nezvládnete, obzvlášť vy, kteří máte opravdu velkou nadváhu. Nebojte se, nestyďte se a jděte k lékaři. Vyhledejte odborníka. Obezitologa. Pomůže vám totiž a navíc vám bude pravidelně kontrolovat váhu, míry, tlak, cholesterol, cukr a všecko ostatní, co je k životu potřeba zdravé. Já jsem se k tomu odhodlávala několik let. A moc mě to mrzí. Teď si připadám hloupá. Mohla jsem si ty roky ušetřit.

       1. až 1000. krok – vykašlete se na to, jak vypadáte a soustřeďte se na svou kondici. Jezte zdravě proto, že je to zdravé a že se budete cítit lépe a hýbejte se proto, že je to zdravé a že se po tom budete cítit lépe. Buďte uvolnění, spokojení, šťastní, rozesmátí, zdraví. A potom budete krásní i s pár kily navíc, věřte mi.

     Takže resumé – sama jsem dokázala za dva roky shodit patnáct kilo. S lékařskou pomocí za tři měsíce dalších patnáct a dnes vím, že to dokážu, že budu pokračovat, naučila jsem se totiž jíst a hýbat. Pojďte, budeme si držet palce. A jestli nepotřebujete, abych držela palce já vám, držte je vy mně.