Pro...

Mluvíš mnoho, tvé slova  hledám marně.
Oči máš krásné, nejsou také pro mě.
Vlasy jistě hebké, hladké. Nevím, nevím však.
Rysy v tváři nádherně se mění,
vždy jak se usměješ. Je to zázrak.
Nevím jak se přiblížit.
Nechci ti sebou nijak ublížit.

Víš, nevím jak ti to říct.
Nemohu, mluvím každým slovem.
Jsi víc, jsi pro mne bohem.
Stačí mi blízkost tvá, přiblížení,
Stačí mi pocit, že jsi možná tu.
Trápí mě tvé oddálení, kdykoli tu tvá vůně není.
Umírám, když pro mne nemáš slovo, nemáš písmeno.

Myslím na tebe když tu nejsi,
když tu jsi, přemýšlím jaká asi jsi.
Nechápeš co já vím, nepochopím co myslíš.
Jsme tak jiní, já voda ty oheň.
Mé hluboké ticho hltí tvůj silný řev.
Jsem denní vítr, jsi půlnoční uragán.
Jsi to co já  ne, jsi to co mám rád,
Jsi to co uctívám, tam kde chybím jsi.

Tak jak se mění vánek v tornádo,
tak jak teplo mění kapky, tak jak krůpěj zničí plamen,
tak jak hluk letí prázdnem, tak jak nic střídá křik.
Tak tu i já jsem, tak mám tě pod kůží,
tak bez tebe nejsem já, tak mám tě…

Že co sejde z mysli, sejde z očí.
Že co neposílí zabíjí.
Že co na jazyku samé na srdci.
Lež, výmysl, chtěný zázrak, nic.
Nikdo neví co já zažil, nikdo neví víc.
Nepochopíš dokud nepoznáš.
Pojmy mezi dojmy rozeznáš.

Na očích již roky není,
však stěny vyprávějí tu podobu.
Když odešla, naděj nechala, nezabila,
Však síly docházejí, nabírám. Skomírám.
Na srdci moře citů planých, křoviny,
Jazyk tuze lenivý, přes trní hrdla neslyším. 

Chyba je v malíři, chtěl všechno malovat,
nezná barvu, nezná plátno, nemá nadání.
Chyba je v běžci, chtěl závody vyhrávat,
nemá terén, vůle slabá, bagančata tíží.
Chyba je v letci, chtěl volný stále být,
nemá křídla, závrať na schodech, síla brání výši.
Chyba je v básníkovi, chtěl se vyjádřit.
papír došel, nezná rým, neví jak se poezie tvoří.
Chyba je jen ve mě. Pouze vnímám…