Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seREALITA
14. 05. 2004
0
0
545
Autor
Misule
znovu rano svita,
zas zacina vsedni den,
paprsek nas vita.
I v ten x-ty skolni den,
poznavam tu spinu,
co nas mori jako hlen
a nuti do splinu.
Zemekoule poti krev,
trava slzy roni,
malo slysis ptaku zpev,
malo kytek voni.
Takhle ale vsichni lide
svoje zdravi ztraci,
mozna to vsak nepostrehli,
travi zivot v praci.
Pro zvirata utrpeni,
v zivotech jsou mezniky,
pro lidi to vsak nic neni,
vzdyt je tu svet techniky!?
K cemu nam to ovsem je?,
ten osud nas nemine,
jednou vsechno zastavi
a cely zivot pomine.
Dalsi strasny obraz znam,
primy prenos z valek,
nazpamet znam utrpeni,
lidi z ruznych dalek.
Dnesni lidi laka krev,
znaj bodani noze,
ani nevi, ze je ceka,
tim smrtelne loze.
Dalsi valky, dalsi staty,
rozhlasuji hrozby,
mina,puma atomova,
nepomohou prosby.
Nas udel je stale bloudit,
spravnou cestu hledat,
a ja nesmim lidi soudit,
nikomu nic nedat.
Slunce zvolna zapada,
hrejiva zar hori,
tak krasne to vypada,
kdyz se svet v tme nori.
Zustava jen zahada,
zda nebyl dnem posledni,
muzeme jen tise doufat,
ze se zase rozedni....