Blue Shift (díl 1)

I. BARNEYHO NORMÁLNÍ ŽIVOT
Barney má krásnou ženu.Na dítě se zatím nezmohli a tak si pořídili alespoň psa.Žijí v rozpadajícím se domě blízko Nevadské pouště.Ona je zaměstnaná jako barmanka v jednom (no vlastně i jediném) baru v okolí.Pracuje mnohdy na noční a rozlévá hostům pivo točené pod míru.Nikdo si nestěžuje,protože alternativa kromě lahváče doma před televizí stejně není.Barney pracuje jako hlídač v komplexu Black Mesa.Ani se moc nezajímá o to,jaké experimenty se tam provádějí a kdyby předvedl jakoukoliv aktivitu v tomto směru,byl by pravděpodobně vyhozen.Přestože je tento vojenský komplex tajný, každý ví o jeho existenci.Toto téma je ve vesnici tak trochu tabu.Jen jednou opilec Marty v hospodě vykřikoval něco o tom,že se tam dělají nelidské experimenty.Za půl hodiny si pro něj přišli dva drsní chlápci s nášivkama "US ARMY".Od té doby se všichni chovají, jako by Black Mesa neexistovala.
To ráno bylo jako každé jiné.V sedm hodin Barney otevřel oči a místo pohledu na krásnou ženu uviděl detailní obrázek svého psa,jak mu slintá na polštář.Hned jak pes zaregistroval Barneyho probuzení začal pln štěstí vrtět ocasem a skákat za jedné strany postele na druhou,což znamenalo pokyn k rannímu vítání.Žena už připravovala snídani,bylo to cítit až do ložnice.Barney pomalu vstal a vrávoravým krokem došel až do kuchyně.Políbil ženu na tvář,ale místo příjemného uvítání následovala narážka na jeho nevyčištěné zuby.Ostatně,vždycky spolu vedli spor zda si čistit zuby před nebo až po jídle.Barney snědl svou standardní půlku talíře,přičemž ta druhá skončila v žaludku domácího mazlíčka,oblékl si světle modrou košili,rozloučil se s ženou a sedl do svého autíčka.Na jeho Fordu Galaxy z roku 1965 už byly podepsány dlouhé roky provozu po nepříjemné Nevadské pustině,avšak Barney ho měl rád a neměnil by za nic na světě.Hodinová cesta do komplexu se vždycky zdála nekonečná.Zcela určitě za to mohla nudná krajina.Prašná asfaltka končila přímo u Black Mesy,takže nikdo jiný než vládní zaměstnanci na ní neměli co pohledávat.Barney vystoupil z auta a vešel do velké nádražní haly.Všude se motaly desítky vědců,hlídačů a vládních agentů.Nádraží mělo několik nástupišť označených písmeny A až M.Vždycky,když odjel jeden vagón,hned se na jeho místě objevil další,prázdný.Barney nastoupil do vlaku na nástupišti G a jelikož byl ve vagónu sám,užíval si cestu temnými tunely ze všech možných

míst,podle toho,odkud byl nejhezčí výhled.Asi tak po pěti minutách transport zastavil a Barney vystoupil.Přešel k ocelovým dveřím,které se zdály jako jediná možná cesta ze zastávky.Vzal identifikační kartu a projel s ní vstupní čipovou kontrolku.Dveře jen zakvičely a neotevřely se,což se nikdy předtím nestalo.Barney chtěl zastavit další projíždějící vagón v němž stál s klidnou tváří doktor Freeman,ale v tom se ozval hlas ze dveří."Počkej,máme tu nějaký problém s počítačema,hned ti otevřu".Barney ještě chvíli nervózně pochodoval po nástupišti,než se dveře konečně otevřely a on mohl v klidu vstoupit do prostor běžnému člověku nepřístupných.

Pokračování příště