Nohy křížem svázaný

Nohy křížem svázaný

Padá další hvězda, co se může stát

A snad nám řeknou, co si můžem přát..

Nebo uvidíme zázraky, spřátelený s nudou

Pověsíme na mraky, rádce co tu zbudou!

Šlapeš novou cestu, snažíš že se jí najít

Lámeš starý stromy, nenecháš je zajít,

Proto neválej se v kalužích co snad brzy vyschnou

A neusínej na růžích, co se k zemi tisknou…

Vstávám zase sám a dělám díru do zdi val se kácí,

obraz padá dolů sklo se tříští o mý bosý nohy.

Pálíš zase žal a úzkost se ti vrací-skrze vlasy

proplétáš si stuhy z lásky jako loutky na provázky.

Neobracej ruce, ke zdi plný psaní,

Obracej se tváří, k rozedrané dlani,

Aby mohla krví tepennou, zahřát čísi vlasy,

A na odřených ramennou, vítat starý časy..

Davidova síla, na vyhřátém plechu,

Zaražený oči, nenechají dechu,

Vystát líhni panen korunních, dotek dětských skrání,

Pro prvního nechají, i když se jim brání..