Naivní

Naivní

Proklínám nebe,
že mi tohle všechno dělá.
Proklínám sebe,
že jsem tě tak přecenila.

Že vůči pravdě všech jsem hluchá, slepá byla
a, já hloupá, na to zas nakonec doplatila.
Cítím se jak vypuštěnej míč. -
Všechny ty mylný iluze, ty hloupý představy -
všechno je teď pryč.
Jak obrovská zeď stojí tu teď nahatá pravda.

Nechutně se na mě tlemí
a své ostré špičáky nestydatě cení.

Chci na ni plivnout, chci ji poslat do háje,
ale není to k ničemu, tohle prostě pravda je.

Jsem jak svíčka, kterou tvůj vítr zhasil.

Teď sklízím ten plevel, ces ve mně zasil.

Už nechci bejt tak pitomá,
zas někomu naletět...

Jenže já už jsem asi taková -
tak strašně naivní pro tenhle blbej svět!