Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte serána
06. 09. 2000
3
0
1982
Autor
Grim
vždycky když po ránu
po další z osudových ran
(které si zásadně zasazuji sám)
vstávám
z kleče
na kolenou
žlutýma očima
si do očí pohlédnu
a mám pocit
že ať vstávám jak vstávám
na vlastní nohy
se zřejmě nepostavím-
příjemný tichý hlas mi říká:
-tak nevstávej
když ti to nejde
život se nemusí
jenom prožít
i proklečet se dá
večer jen utlumíš bolest
a po kolenou do hajan
a žádná rána osudu
už tě na kolena nesrazí
leda do lehu
a ležet je přece
milejší než klečet
hlavně se nezvedej
když ti to nejde
život se nemusí
nutně prožít
i probrečet se dá
ta představa bývá ještě sladší
než ten hlas, který ji šeptá
ale já jsem přesto pokaždé
vstal
zatím
Ne, že by se mi nelíbil námět - ten je opravdu skvělej, ale pro mě je to zatím nejhorší věc, kterou jsem od tebe četl. Básním až tak moc nerozumím, proto mám radši veršovanou formu (takhle mi to připadá dost jednoduchý - ikdyž asi není). Promiň.
móc dobré
PS doufám že jsem také zatím pokaždé vstal, ale nemohu si být jistý...