Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seÓda (snad ještě) pro mojí Ivču
Autor
Matyjustin
Óda pro Mojí Ivču
Pro kterou si trpím
A nemůžu jíst, nemůžu nic
A nejde mi psát
Jsem raketa vyslaná do vesmíru
se vzkazem pro nikoho
a miluju tak moc,
až se mi smějí
a po nocích nespím
z očí mi pramení
miluju Ivču, která nerozuměla mým básním
ač na ní verše prstem ukazovaly
miluju Ivču
a moje srdce, ten nejpatetičtější klišeovitý orgán
krvácí mi do svalu a snaží se probít přes kůži
aby vyřval světu, jak dá se ještě milovat
milovat
milovat
milovat a krvácet
a plakat
a drsnět, zdrsnět si do anestetika
Óda (snad ještě) pro mojí Ivču
Abych dokázal, že se nemají zamilovaní jen tak odepisovat
Na otázky není sil
Stejně tak na jídlo, na pití, na spánek…na déšť
A když jsme si zpívali ve vaně
Když jsme se milovali
Smáli se
Nenáviděli
Ubližovali
Když jsem ti napsal první báseň
Když jsem ti poprvé řekl, jak tě miluju
Když jsem ti zpíval
Když jsem tě učil na kytaru
Když jsem se ti snažil do jedinýho polibku zaklít svůj svět
Když jsem se ti vyzpovídával
A když jsi se vyzpovídávala ty mně
Když jsem ti chyběl
Když jsi mi chyběla
Když jsem tě hladil
Když jsem tě pozoroval ve spánku
Aniž bys o tom věděla
Když jsme se opili
Když jsme jednou…večer…v autě
Když jsi mi voněla
Když jsme ráno jedli sýry a pili vínko
když jsme byli spolu
když jsem toužil po tom
abys mi řekla, že mě miluješ
takhle mi prší
po večerech
takhle mi pramení
takhle mi krvácí