INRI

(Idiotskej Neschopnej Ryboidní Ichtyl)

aneb

Pašije bez varhan

Přibijte mě na kříž

a probodněte mi bok,

vražte mi mezi kostnatá žebra

nůžky, co ranily krásné vlasy.

Vypalte mi do ramene znamení

neschopnosti a zbabělosti

- nevím sice, jak vypadá, ale už teď

pálí a sžírá.

Nechci trnovou korunu, ale

ostnatý drát kolem krku omotat

místo bederní roušky- trenky s Tweetym.

Nechci viset na Golgotě,

ale uprostřed kláštera Rosa Coeli

pod polygonálním baldachýnkem

zastřešeným nebeskou klenbou

Nikdo se tam neukáže

ani Maří Magdalena.

Možná ten Jidáš přijde,

plivne, hodí dlažební kostku

a já mu budu vděčný.

Pak si za svou zradu koupí sv. Magdalenu

a ona mu bude vděčná.

Nažeňte tam ke mně kupu dětí,

ať se dívají a pošklebují,

laskají mi prsty u nohou kopřivami

a s pláčem pryč utečou,

až jim na vlasy nebo ruce

skápne kapka mého potu nebo krve.

Než mi hlava spadne bezvládně na prsa,

omluvím se vám všem,

ale nikdo mi neodpustí.

A až vydechnu naposledy,

padněte na kolena,

popadněte se za břicha a

smějte se!

V záchvatech smíchu se válejte po zemi,

až vám potečou slzy, které zkropí půdu,

a tam, kde dopadnou, vyrostou černé růže.

Jen se smějte! Vždyť jsem byl jen pro smích

trapný, ubohý, směšný

Mé tělo z kříže nesundávejte,

ale na místě ho spalte

a kolem hořícího krucifixu

tancujte v rytmu bonga a rumba koulí.

Můj prach

si na hlavu nesypte,

ale uložte k jadernému odpadu.

Já nechci vstát z mrtvých,

mě nečeká lepší život-

já smysl, proč žít, ztratil,

ztratil jsem naději,

ztratil jsem vše!