takové malé přání

přání, ale pro koho ?

Co měl bych říct,

když do dna jsou sklenky dopity ,

když jmenin den ,

tak jako jiný,

s dvanáctým úderem ,

ponocný pomalu zhas.

 

Co měl bych dát,

když tisíckrát blízkými políbena,

stokrát sis dárky rozbalila,

ten den, tu noc,

kdy květiny ve váze tak svěží se ještě zdají.

 

Co přát bych měl,

když všechna přání už vyřčena byla …

a sklenky dopité,

s polibky od rtěnky

tak jako blízcí tví,

do nového rána,

s tebou se probouzí.

 

Co přát však bych ti chtěl,

to přál bych ti rád,

jen kdybych květinou

v dopité sklence od vína,

alespoň na chvilku,

být směl ………….

---