Na co slova nestačí

Mít doma tvé zrcadlo jako obrázek,

spočinout; pověsit na pentli či provázek.

Probudit zašlou krásu Zdi života.

Umanout si význam slova hodnota.

Milovat Tě lze jen víc.

                            Jak víc?

                               Tak víc:

Obraťme rub karet šancí v líc.

Vídat Tě ve chvilkách dne

oděnou jen ve stínu tenké šle.

Zámky dát větší do dveří,

potěšit smysly krásou Tvou než se sešeří.

Srdce silněji mi tlouká.

Síla vřelosti z očí mi kouká.

Tělo lechtivá strnulost ovládla;

jsem odhodlán opřít se o pádla.

Podej svá ústa do ohně,

polibkem rozkvete krása dne.

Přenese naději, chudobky probudíš…

Spojení lásek našich v rozkvetlý sen

donutí kmeta přírodu k pokloně na tvrdou zem.

Dvě tváře; ruce sevřené.

Oslabit nelze prsty spoutané!

Zima pevnému poutu zabrání?

Nevadí, těla duše ochrání.

Stiskem přemůžeš bolest zimy.

Proklínám čas, krátí nám stíny.

Černé jsou iluze vzniklé pod lampou;

čas mi tě nevezme, nepustím ruku tvou.

Dýku vášně vbodnu do hrdla jeho…