Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJsem snad nikdo?
01. 06. 2004
2
0
1442
Autor
Rennie
Někdy člověk prostě pochybuje sám o sobě...
Naslouchám šepotu minulosti...
A jsem udivena a ohromena
Že neslyším nic, nic, co si představuji,
že bych měla slyšet...
Kolem mě je prázdno a ticho
Děsím se toho, že nejsem
Nebo jsem
Nikdo
Kde jsem se tu vzala? A odkud? A proč?
Snad alespoň budoucnost bude mi dopřána
A já zřím, že nejsem jen
Náhodou
Jen omylem seslaná
Bytost
Tápající na Zemi
Bez minulosti
A rozpačité přítomnosti
Znovu se zaposlouchám do šepotu minulosti
Třeba i hodně vzdálené
A tentokrát uslyším
Ten hlas
Mně to moc neoslovilo,což ale neznamená,že to není pěkné.Ikdyž občas by mohlo být něco jinak,ale přesto si myslím,že zítra je až zítra,skvělá je přítomnost.Jsem nic a chci být nic...
třebas je příšerný výraz - jinak - mě velmi známé povzdychnutí - líbí...
jasně pocity...červené, černé...
možná bych text ještě trošičku proškrtal, ale celkově se mi to docela líbí a rozumím ti...
podobnými pocity si prošel určitě každý z nás...
měj se fajn
a věř
m.