U bloudivého potoka

Potůček poskakuje

po schodech.

Přes lávku skáče

dál než ptáci.

Neví že,

ve studánkách bloudí.

Kameny kapky počítají,

oblázky vlnky bělí

a hlína až ke kořínkům

prosákne.

Voda se s každým hrbolkem

věčně dohaduje.

Světlinka vzduchu

to všechno

v skrytu vidí.

Veršíky vzpomínek

 voda zacákala.

Peřeje vodotrysků.

Kdypak se z toho

 potok vymotá ?

Jen co se vypláče

 bažinka blažinka,

 jen co se kamínek

vypovídá.

Jenom co přeletí

bludička bublinek

jenom co opadne

 hašteřivá pěna.

Jen co se domluví

můstek s břehem,

 pěnkavčí mládě se

vypovídá..

  Ticho se

 znakovým nářečím

 jednou pro vždy

upomene.