Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hundejahren

06. 06. 2004
2
0
1718
Autor
stupor

Hundejahren /

Meditace o sekvenci z filmu

Malířův svět

1 ) autor nastiňuje situaci :

snad že poleví ta dlouhá hladová léta

jen hledáš ukojení

takřka k oněmění

nic nepřichází

spíš věci odcházejí

a to stále

tyhlety psí roky

odcházejí od tebe

byly doby kdy jsi

o nich četl v knížkách

teď je žiješ

a je to rozdíl

a přece je tolik důležité vidět

a všímat si

dokonalosti věcí

však ty slyšíš jen tu

pískající šťávu pohlaví

která ti klokotá v patřičných místech

a jiné věci

už nevidíš

ani křik nezabírá

psí roky zkrátka

příběhy které odnikud nepřichází

které nikam neodchází

chvíle kdy mlčí koupelny

za igelitovými závěsy

běsný křik

legendárního přízraku

s housenkou krve v zobáku

ale všechno mylně

jsem to pouze já

sprchuji se

v tomto městě

není možné odejít

večeři nikdo neopustí

mé příběhy

začínají v dobrém světle

když se břicho nasytí

když je už po odvetě

tak vyprávím dokola a dokonale

plynový rozbřesk

večerního světla

tlející kočky ve dvoře

myši z vedlejšího sklepa

psí roky a dny

je-li něco

pak žádné osvícení

jen život

2) autor objevuje obraz z Huszárika

zaseknutý v hlavě a mluví :

pohřben je modrý trabant s věncem kopretin

je čas ptát se na osud

zda ještě někdy dotkneme se kůže ženy pod šaty

zda ještě budeme navštíveni

nic

neproklouzne

z této banality

ke spáse

ženy s hnědou a rudou kůží

očima výheň večera chladí

ještě je spatříme naposled v Malířově světě

herec s houslemi poskakuje

a hraje

a kolem báseň

jsou města která v minulých životech

už dávno potratila žábry

co na tom že právě žijeme v jednom z nich

člověk se vrací z náruče do náruče

poslední skvrny na krku

od rozdychtěných zubů

ztratily už fialového lesku

pak vše je ztraceno

za hořkých nocí při otevřeném okně

po podlaze se válejí ponožky tepláky

zbytky teplých jídel

dost hloupé autobiografie

vypočítávat co již pominulo

co dobrý bože ještě pomine

ale nyní pojďme už a meditujeme sekvenci

z Csontváriho

herec s houslemi poskakuje

a hraje

a kolem báseň

dvě milenky k tomu přihlíží

nádherné slunce a jejich snědá prsa

šílenství

jestliže tato posvátná pavučina z lékořice

vyrostla na vlhkém kameni srdce

pak tato chvíle promine

je nám dovoleno vyjadřovat se nesrozumitelně

když mozek hoří

ženy jejichž černé ohanbí

za hřmění slunce hořelo jako krásná třešeň

chci se zalknout už jsem to zažil kdysi

a ve snech

ano život lze žít i s propíchnutým voletem

sekvence

herec hraje u stolu na dvoře chovanci ústavu

líbat a hořet

neb objevil jsem v tom svoji přirozenost

a přirozeně že už je pozdě

hledat

přirozené

kam až jsem zašel ve svém ubohém životě

mé tělo žije bez nich

kolik je událostí

ve skladišti vzpomínek

pohlaví o mne řízlo jak stéblo trávy

3 ) finis

ale mnoho mnoho nocí vyhaslo

mnoho žen bylo vyhašeno jak vápno

mnozí z nás spatřili peklo žen

tam dole

některé ženy byly vztaty na milost vlastními manžely

a není tedy možné kráčet jim znovu v patách

mnohé tzv. tajemné ženy ani neexistovaly

tak v prázdných prostorách

se nemohly nikdy ztratit

psí roky hladová léta

zkrátka

plynový rozbřesk

večerního světla

herec s houslemi poskakuje

a hraje

a kolem báseň

nemůže být přijata

vyvrhneme ji z úst jako rozinku

a to plným právem


Kostka
26. 07. 2004
Dát tip
Tak jsem dneska zjistil, představ si, že celé jméno Csontváryho je: Tivadar Csontváry Kosztka

stupor
26. 07. 2004
Dát tip
ano, jsou to pěkné náhody, nic bych nedal za to, že když jsem něco hledal o Czontvárim, tak jsem určitě musel na celé jméno popatřit, ale ke kýženému vytvoření nového spoje v hlavě nedošlo , holt začíná svítat, že Tvé napojení na Hundehahren má podvědomější základ než jsme ochotni si vůbec připustit!

Kostka
03. 07. 2004
Dát tip
Pěkně napsáno, a z toho plyne, jak bláhové je hledat absolutní a konkrétní definici. Jde těžko zastřít, že to, co nazýváš básní, platí samozřejmě právě o Tvých básních, a že existuje řada jiných variant, dodáváš sám. Oprostíme-li se od pojetí básně jako literárního útvaru, který je "opakem" prózy a rozšíříme-li je na celé obecné pojetí jakéhokoli uměleckého díla, pak se to veškeré, co nám umění předkládá, dá posuzovat mezi dvěma extrémy. Můžeme pozorovat mozek, jak hoří; na druhé straně můžeme pozorovat mozek, jak pracuje s přesností hodinového stroje. Možná to, co mi "vadí" na básních, kolem nichž potom přešlapuji, je právě to, když ve mně neotevřely průhled nad svou "literární" formu. Když to všechno je skryté jaksi v nich, a nikoli nad nimi. Může být báseň, napsaná slovy, a přece je filmem, nebo hudbou... Básně, napsané slovy, které se stále vejdou do literárního kotce, hezky si tam hoví a nic z nich nepřečnívá, to jsou ty, kterým nerozumím. Protože báseň, narozdíl od všech jiných umění, se zakládá na popření materiálu z něhož je složena, tj. slov. Všechna ostatní umění ten materiál prostě využívají (staví z něj jako z cihliček), kdežto básně se nad něj povznáší (spřádá z něj jako z oblaků). Báseň původně vůbec neměla být verbální záležitostí, jenže pak to ten, kdo tam nahoře stanovuje umění, nějak zamotal a řekl si: just! A zrovna to bude ve slovech, ať jim to, poetům jedněm, pořádně zkomplikuju. No a potom jsou z toho takovéhle diskuse.

stupor
28. 06. 2004
Dát tip
Však já z toho nijak nesoudím. Je to křehký led, ale od jisté doby s určitou omezeností proklamuju, že tzv. báseň je záznamem specifického duševního stavu, jisté úrovně vnímání, záznamem sice odlitým do patřičné formy, jenže s obsahem, který je nakonec chtě nechtě zašifrovaný anebo tzv. nesrozumitelný. Ta úroveň vnímání, ze které básnička vyjde, se zkrátka nedá srozumitelně popsat slovy. Je to stav, kdy mozek hoří. Pravda můžeme. např. určitou zkušeností a zálibou v poznávání formálních náležitostí básně, poznat že např. byl dosaženo určité úrovně, zvláštnosti, zdařilosti právě ve formě. Ale co se týká přímo obsahu básně - máme nakonec na výběr - buď prostě nějakou intuicí tušíme anebo netušíme o co jde. Vnímáme prostě jakýsi shodný kanál. Ale to jen určitý případ, některé básničky jsou přece krásně srozumitelné. *** Tak, vlastně jsem chtěl vyvrátit to přešlapování, ale mám pocit, že jsem tuhle tezi spíš potvrdil. Jen tak přemýšlím nad čím vlastně nepřešlapuju? Není takové věci pod sluncem! Co se básniček týče málokdy se do mne zasekne báseň celá, tu pak většinou umím zpaměti, většinou mi rezonuje fragment, prostě pár veršů...

Kostka
26. 06. 2004
Dát tip
Kostka především básním vůbec nerozumí, takže z toho, co přijme, co nepřijme, a jak nezvykle, se nedá soudit. O některých "dobrých" básních je s to usoudit, že jsou dobré ještě než se dozví, že jsou "dobré". Stejně tak o "špatných" že jsou špatné. Nicméně množství případů, v nichž tento mechanismus naopak selhává (kdy Kostka prostě neví, co si má myslet a jen tak kolem básně přešlapuje), ho rázně diskvalifikuje z role povolaného, tedy toho, jenž má co říkat. Kdo básním rozumí, nikdy kolem nich nepřešlapuje. (Platí se vším.)

stupor
21. 06. 2004
Dát tip
díky za ohlas, u Kostky až nezvykle přijmající, osobně cítím že báseň potřebuje dopracovat, některé nejasnosti ne snad projasnit, ale spíš je trochu vyleštit, učinit je zřetelnějšími nebo snad je učinit víc životachopnými, nevím, boužel pro porozumění některým obrazům je asi přece jen nutné vidět Czontváriho a filmeček A piacere - dle libosti, což báseň přeci jen trochu dikvalifikuje

Kostka
08. 06. 2004
Dát tip
nesmyslného mi na tom nepřijde nic. v mnoha výrazech (úkazech) je tolik pohybu, že ač nerozšifrovaný, dává život, a tedy je sdělný. velmi pěkná, jedna z nejlepších autorových. to třeba na Všechno za/všechno před se napojuju o mnoho obtížněji, ta mi přijde více v nedohlednu (anebo je toho v ní při podobné délce míň) tu tip

Docela dobré čtení. Příjemný jazyk. Místy, na můj vkus, zbytečně nesmyslné.

Dero
06. 06. 2004
Dát tip
Dlouhé, vrátím se ...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru