Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHundejahren
Autor
stupor
Hundejahren /
Meditace o sekvenci z filmu
Malířův svět
1 ) autor nastiňuje situaci :
snad že poleví ta dlouhá hladová léta
jen hledáš ukojení
takřka k oněmění
nic nepřichází
spíš věci odcházejí
a to stále
tyhlety psí roky
odcházejí od tebe
byly doby kdy jsi
o nich četl v knížkách
teď je žiješ
a je to rozdíl
a přece je tolik důležité vidět
a všímat si
dokonalosti věcí
však ty slyšíš jen tu
pískající šťávu pohlaví
která ti klokotá v patřičných místech
a jiné věci
už nevidíš
ani křik nezabírá
psí roky zkrátka
příběhy které odnikud nepřichází
které nikam neodchází
chvíle kdy mlčí koupelny
za igelitovými závěsy
běsný křik
legendárního přízraku
s housenkou krve v zobáku
ale všechno mylně
jsem to pouze já
sprchuji se
v tomto městě
není možné odejít
večeři nikdo neopustí
mé příběhy
začínají v dobrém světle
když se břicho nasytí
když je už po odvetě
tak vyprávím dokola a dokonale
plynový rozbřesk
večerního světla
tlející kočky ve dvoře
myši z vedlejšího sklepa
psí roky a dny
je-li něco
pak žádné osvícení
jen život
2) autor objevuje obraz z Huszárika
zaseknutý v hlavě a mluví :
pohřben je modrý trabant s věncem kopretin
je čas ptát se na osud
zda ještě někdy dotkneme se kůže ženy pod šaty
zda ještě budeme navštíveni
nic
neproklouzne
z této banality
ke spáse
ženy s hnědou a rudou kůží
očima výheň večera chladí
ještě je spatříme naposled v Malířově světě
herec s houslemi poskakuje
a hraje
a kolem báseň
jsou města která v minulých životech
už dávno potratila žábry
co na tom že právě žijeme v jednom z nich
člověk se vrací z náruče do náruče
poslední skvrny na krku
od rozdychtěných zubů
ztratily už fialového lesku
pak vše je ztraceno
za hořkých nocí při otevřeném okně
po podlaze se válejí ponožky tepláky
zbytky teplých jídel
dost hloupé autobiografie
vypočítávat co již pominulo
co dobrý bože ještě pomine
ale nyní pojďme už a meditujeme sekvenci
z Csontváriho
herec s houslemi poskakuje
a hraje
a kolem báseň
dvě milenky k tomu přihlíží
nádherné slunce a jejich snědá prsa
šílenství
jestliže tato posvátná pavučina z lékořice
vyrostla na vlhkém kameni srdce
pak tato chvíle promine
je nám dovoleno vyjadřovat se nesrozumitelně
když mozek hoří
ženy jejichž černé ohanbí
za hřmění slunce hořelo jako krásná třešeň
chci se zalknout už jsem to zažil kdysi
a ve snech
ano život lze žít i s propíchnutým voletem
sekvence
herec hraje u stolu na dvoře chovanci ústavu
líbat a hořet
neb objevil jsem v tom svoji přirozenost
a přirozeně že už je pozdě
hledat
přirozené
kam až jsem zašel ve svém ubohém životě
mé tělo žije bez nich
kolik je událostí
ve skladišti vzpomínek
pohlaví o mne řízlo jak stéblo trávy
3 ) finis
ale mnoho mnoho nocí vyhaslo
mnoho žen bylo vyhašeno jak vápno
mnozí z nás spatřili peklo žen
tam dole
některé ženy byly vztaty na milost vlastními manžely
a není tedy možné kráčet jim znovu v patách
mnohé tzv. tajemné ženy ani neexistovaly
tak v prázdných prostorách
se nemohly nikdy ztratit
psí roky hladová léta
zkrátka
plynový rozbřesk
večerního světla
herec s houslemi poskakuje
a hraje
a kolem báseň
nemůže být přijata
vyvrhneme ji z úst jako rozinku
a to plným právem