Stopy zahrádkou

Bagr činů spokojeně ří(t)dím po cestě zajetých myšlenek. A on zatím jede přes zahrádku napůl seschlou. Navenek. Stále vidím hladký asfalt, pískám si hluchý k pláči plotu dřeva. Dál přeorávám, drtikolím, ničím řádky. Neva. Agónie zeleniny kmitne se na okraji slušného pole. A já pomalu pohladím ruční brzdu. Dole. Zírám - zkázy obraz divý, čítám si. Ze zahrádky v barvách duhy v blátě rygol - - asi je trochu pozdě. Na omluvy...

---