Ilona

zklamala jsi mne...

Ilona - to divné stvoření, co leželo mi v náručí,
Ilona - to jemné stvoření jen tiše plačící.
Nejdřív milovalo mne bez ostychu,
teď - uteklo ode mne.
Co se s ní stalo, že znát mne nechce,
a jen do očí se mi směje?

Při setkání s tebou srdce se chvěje -
jen už být pryč od ní.
Ilono, cos mi to provedla?
Co je to se mnou?
Zle mi je a špatně hned, když tě vidím,
co s tím?
Jen už mne být nechej a bít přestaň!
Už toho mám dost.

Co z toho máš takhle mne trápit,
tahle mne štvát, takhle mne trávit.
Umírám v duši při pohledu tvém,
nechej mne žít, jsem ještě mlád.
Však už šrám na duši, co utrpěl jsem,
je na mne příliš.

Vše už jen konec zůstal a trosky též.
Ilono! - Nechej a běž...

---