Bájná víla

Dlouho už ručička poběhala

na ciferníku času našich dnů

Moc již zapadlo sluncí

za obzory našich životů

A já neviděl ji po ten čas

Ji, jenž se skrývá hluboko v srdci

hluboko co jsou jen city tajné

které schováváme kvůli rozumu

Čas byl milostiv k duši mojí

i když občas vzpomněla si na ní

při šumění vody hvězdné noci

co strávil jsem s ní

nebo když ucítil jsem její parfém

Teď tu stála přede mnou

a já užasl nad tou krásou

stál jsem a jen se usmíval

Mnohokrát myslel jsem na ní

mnoho básní napsal jsem jí

Je to má bájná víla co mi uniká

jednorožec který mi utíká

Hodně vody již proteklo

řekou našich přání a snů

Moc přání zmizelo ve tmě

i mé nevyřčené

aby ta chvíle trvala věčně