Splní člověk svůj úkol?

Trochu jiný pohled na stvoření světa, věřící ať odpustí...

 

Na počátku všeho byla jen pustá naše Země,

sopky zaplavovaly krátery

po odmítnutých milencích,

kteří se pokoušeli získat si lásku její

ale marně,

skončili upáleni na sopečných hranicích.

 

 

Až jednoho večera přišel z daleka pán

v bílém obleku, s bílým kloboukem,

Měsíc se představil.

Zem po pubertě, plná plánů,

byl z radostí vítán.

Otevřela mu své nitro, už už chtěl vejít,

však náhle se zastavil.

 

 

Uviděl v dálce překrásnou Venuši,

mladou

a vesmírným prachem ještě neposkvrněnou.

Zamiloval se do ní až po uši.

Kytku schoval za záda

a chtěl říct Zemi nashledanou.

 

 

 Zemská přitažlivost je však velká a silná

a přelétavé pány

už jen tak nepustí.

Tak Měsíc hledá úniku, dokola pobíhat začíná

a Venuši, aby počkala

každou noc na cestu posvítí.

 

 

Zem nešťastně zamilovaná se z mraků rozprší.

Polyká mořské slzy,

první rostliny vystrčí své klíčky,

zelenou pleťovou maskou se ze Zem přikrášlí,

příroda se roztančí,

Měsíc ale na ni pořád svítí

jako plamen hřbitovní svíčky.

 

 

Je stále chladný, mhouří oči do dálky

vesmírných cest,

svou bledou tvář k Zemi obrací.

Zatímco druhou, pestrou a veselou,

má nastavenu karnevalu hvězd,

lásku a přitažlivost Zemi neoplácí.

 

 

Zem smutná,

schoulená do klubíčka mnoho let, potřebuje legraci.

A tak na ní začnou plavat ryby,

běhat zvířata, létat a zpívat ptáci.

Přes den se baví, ale každou noc přemýšlí:

co mohlo být a není, co bude a co by kdyby.

 

 

Celé ráno tráví před zrcadlem hvězd,

chce se líbit, chce být krásná a taky se jí to daří

a až bude nejkrásnější,

pak znova zkusí Měsíc svést.

Jeho pohled k Venuši ale každou snahu vždycky zmaří.

 

 

Dnes dokonce schoval tvář zcela

pod klobouk černý,

nesmeknul jak se sluší a patří

a ještě se zamračil.

Ukápla poslední kapka z poháru naděje,

který je teď prázdný.

Tak Země stvořila člověka,

aby vše na ní zas zničil.

 

 

 

Uplynulo spoustu let, Zem teď patří mezi starší.

V noci spí, na Měsíc nekouká,

stačí jí, že ve dne Slunce září.

I když je pořád ze všech planet

bálu Mléčné dráhy nejhezčí,

už se nechce líbit,

ví, že krása není všechno,

chce si jen v klidu užít stáří.

---