Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNemoc
10. 06. 2004
1
1
663
Autor
Camf
O nemoci
Nemoc(jakéhokoli druhu) je velmi rozhazující. Rozhodí vše, na co příjde- zdraví, denní harmonogram a všechny ostatní důležité a nenahaditelné části dne. Prostě nás omezí v normlním životě. Já jsem se na nemoc vždycky těšil a vduchu záviděl sapolužákovi Táborskému, který byl jeden velký magnet na viry a 200 zameškaných hodin za rok byl jeho slabý výkon. Dnes po protrpění mé nemoci jej nechápu, že to vydržel aniž by se zbláznil.
Já jsem se doma strašně nudil. V televizi dopoledne nic nebylo ,a tak jsem si pustil video. To mě po
2 hodinách přestalo bavit, protože jsem to viděl už 100 krát. Chtěl jsem si tedy zažonglovat(vždycky to pomůže). Bohužel byla moje rovnováha daleko za polármí, kruhem a mé záda se po chvilce neustálého shýbání začaly protestovat. Usedl jsem tedy zde, za počítač. Jelikož jsem neměl náladu(vlastně měl, ale blbou), zanádával jsem fyzikáři. Po půl hodině jsem byl hotov a dal si jablko(denní potřebu). Chtěl jsem si dát ještě jogurt, který je také součást denní potřeby, ale kvůli bolavému krku jsem ho musel nechat být. Nevěděl jsem co dělat, a proto, abych jogurt nezpracoval, jsem chtěl spát.Bohužel mi to nějak nevyšlo. Chtěl jsem lítat jak urvaný vagon, ale BYL JSEM NEMOCNÝ!!!
Toto je příběh jednoho dopoledne. Jednoho jediého. Proto si nechci představit třeba týden...
Tímto jsem chtěl nemoci pogratulovat, protože mě za jedno dopoledne dostala. Příště radši půjdu na boj do školy...
Nemoc(jakéhokoli druhu) je velmi rozhazující. Rozhodí vše, na co příjde- zdraví, denní harmonogram a všechny ostatní důležité a nenahaditelné části dne. Prostě nás omezí v normlním životě. Já jsem se na nemoc vždycky těšil a vduchu záviděl sapolužákovi Táborskému, který byl jeden velký magnet na viry a 200 zameškaných hodin za rok byl jeho slabý výkon. Dnes po protrpění mé nemoci jej nechápu, že to vydržel aniž by se zbláznil.
Já jsem se doma strašně nudil. V televizi dopoledne nic nebylo ,a tak jsem si pustil video. To mě po
2 hodinách přestalo bavit, protože jsem to viděl už 100 krát. Chtěl jsem si tedy zažonglovat(vždycky to pomůže). Bohužel byla moje rovnováha daleko za polármí, kruhem a mé záda se po chvilce neustálého shýbání začaly protestovat. Usedl jsem tedy zde, za počítač. Jelikož jsem neměl náladu(vlastně měl, ale blbou), zanádával jsem fyzikáři. Po půl hodině jsem byl hotov a dal si jablko(denní potřebu). Chtěl jsem si dát ještě jogurt, který je také součást denní potřeby, ale kvůli bolavému krku jsem ho musel nechat být. Nevěděl jsem co dělat, a proto, abych jogurt nezpracoval, jsem chtěl spát.Bohužel mi to nějak nevyšlo. Chtěl jsem lítat jak urvaný vagon, ale BYL JSEM NEMOCNÝ!!!
Toto je příběh jednoho dopoledne. Jednoho jediého. Proto si nechci představit třeba týden...
Tímto jsem chtěl nemoci pogratulovat, protože mě za jedno dopoledne dostala. Příště radši půjdu na boj do školy...