Divná doba

Je to ale divné století,

člověku se chce,

a na měsíc si zaletí.

Prostě divná doba,

člověk sedí doma,

a má před sebou celý svět.

Ví vůbec,

jak krásný může být,

takový živý květ?

Bezhybný život,

a přitom se pořád někam chvátá,

jaké to je,

lehnout si na zasněženou pláň,

a pozorovat v letu ptáka.

Zastavit,

a vše nechat běžet.

Mraky sledovat,

ležet…

Naservírovat:

Denně povinnou dávku smíchu,

a taky trochu nevinného hříchu.

Přidat špetku optimismu,

drobek amatérské filozofie,

a možná,

že se ta doba nějak přežije.