Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRychlé šípy
Do průjezdu vpadl Mirek Dušín se svým věrným druhem Jarkou Metelkou v patách. Bystré oči rychle prolétly dvůr a Mirek střízlivě zhodnotil situaci. „Jarko, jsme v koncích. Je to slepá ulička.“ Jarka chvíli lapal po vzduchu a pak odhodil neposlušnou čupřinu z očí. „Tamhle je Jindra. Jindra Hojer od nás ze školy.“ Oba chlapci rychle přiskočili k velké bedně na které seděl pohledný blonďák. „Jindro, Jindříšku, Černí jezdci jsou nám v patách, prosím tě, můžeš nás někam schovat?“ Jindra odložil dlouhé stéblo které dosud nezúčastněně okusoval. „Vlezte si tady do té bedny,“ otevřel víko. Mirek s Jarkou do ní vděčně zapadli jako dva stíny. Jindra přiklopil víko a opět se na něj usadil se svým stéblem. Do průjezdu vpadlo několik dalších hochů. „Ahoj Jindro, neviděl jsi tu dva kluky?“ Jindra se poťouchle zahihňal a významně poklepal na svůj trůn. „Jsou tady náčelníku, oba dva.“ Černí jezdci se radostně shlukli kolem dřevěné pasti.