Robbie zpíval, kašpařil i líbal

Robbie zpíval, kašpařil i líbal

Robbie Williams. Není asi člověka, který by toto jméno slyšel poprvé. Začínal v chlapecké skupině Take that, která si podmanila řadu dívčích srdcí, poté se vrhl na kariéru alkoholika a feťáka. Jeho hrdlem protékaly hektolitry alkoholu, drogové večírky nebraly konce. Dnes je z něj hvězda světového formátu. Názor ať si udělá každý sám, podle mě je Robbie přespříliš zpopularizovaný šašek, hodící se spíš do některé „nov@cké“ show než na koncertní jeviště. Nikdo mi totiž nevymluví, že hudba je až vedlejší produkt jeho vystoupení. Umělec to jistě je, ale jak jsem již řekl, spíše ve sférách bavičských něž hudebních. A jak je to s jeho popularitou? Jistě, lidé mají rádi „zlé hochy“ o jejichž aférách si dennodenně čtou v bulvárních novinách, líbí se jim rošťáci a bouřliváci za maskou sladkých obličejíku. Stejně jako si lidé kupují Adidasky, protože jsou to právě Adidasky, koupí si i desku Robbieho Williamse, protože je to prostě Robbie Williams. Před pár měsíci prohlásil, že toto turné bude jeho poslední. Chce prý pověsit kariéru na hřebík, usadit se, skončit s divokým životem… Zda Robbie dostal konečně rozum nebo jde o lišácký obchodní tah se přesvědčíme v budoucnu. Ale dost už úvah nad světem popularity.

Jestli jste v červnu, kdy se lístky začali prodávat, zaváhali, měli jste pravděpodobně smůlu – z pultů zmizely během několika dní. Pokud byste se spolehli na černý trh, museli byste sáhnout velmi hluboko do peněženky. Pár hodin před koncertem překupníci požadovali i 15 tisíc korun, což je vzhledem ke standardním osmi stovkám suma přinejmenším zlodějská. Ale našli se i tací, co byli pro Robbieho ochotni vysolit deset tisíc.

Do Prahy si s sebou Robbie přivezl zpěvačku Skin, známou především z výborné, bohužel již rozpadlé skupiny Skunk anansie. Tato čokoládová kráska nedávno vydala své první album a právě písně z něj vyplnily největší měrou její představení coby předskokana, přesněji řečeno předskokanky. Vzpomněla i na pecky od své staré kapely, které publikum nadšeně přijalo. Pro mnohé to byl jistě větší hudební zážitek než celý pan Williams.

Na scénu naběhl devětadvacetiletý rebel spolu se svoji kapelou a čtyřmi spoře oděnými tanečnicemi krátce po deváté. Přivítal ho čtrnáctitisícový dav, který holešovickou T-mobile arenu zaplnil do posledního místečka. Již první písní Let me entertain you přivedl publikum do varu a nutno říci, že v tomto stostupňovém  stavu ho držel celý koncert. Uhlí ani benzín, pouze Robbie Williams. I přes svoje přesvědčení jsem během jeho show musel uznale kývat hlavou nad jeho nápady. Na 4. listopad v životě nezapomene fanynka, kterou si Robbie pozval na podium. V těsném objetí s rukama na jejím pozadí si s ní zatancoval a pak, zřejmě inspirován některou z venezuelských telenovel, nasadil hluboký úsměv, nechal spadnout mikrofon na zem a k překvapení všech vykouzlil dlouhý polibek. Když se šťastná dívka vrátila pod podium, komentoval Robbie její „umění“ slovy: „Líbá dobře, určitě to už dělala mnohokrát předtím. Akorát bych prosil vrátit jazyk.“ O chvíli později vyzval Robbie jeden pár v publiku k zásnubám. Mladému muži podal mikrofon a ten opravdu svoji milou před čtrnácti tisíci lidmi požádal o ruku. Jeho přítelkyně s úsměvem souhlasila, ale pouze pod podmínkou, že jim Robbie zazpívá na svatbě. Následně Robbie vystřihl nádhernou milostnou She’s the one. Publikum se po celou dobu bavilo a zpěvák s ním. V přestávkách mezi vlastními písněmi pěl úryvky světoznámých pecek, jako např. We will rock you. Zahrál na klavír, nejdříve svým zadkem, později pochopil, že prsty to půjde přece jenom lépe. Během nejznámějších písní nechal zpívat publikum, takže měl čas i na pár cigaret, což vedle mě stojící chlapík glosoval slovy: “Ať si kouří doma. Už vidím, jak zítra půjdou třináctiletý holky do školy s cigárem, protože to viděli u svého miláčka na koncertě.“ Názor rozhodně k zamyšlení. Když Robbie v první řadě zpozoroval mladíka s telefonem namířeným do vzduchu (zřejmě aby obšťastnil svoji doma sedící přítelkyni), hbitě si ho od něj půjčil, slušně pozdravil, představil se, prohodil s dotyčným člověkem na drátě pár slov a pak do něj zapěl další píseň. V prvním přídavku Rock DJ naběhl na podium s českou vlajkou a v úplném závěru se rozloučil dojemnou baladou Angels. Nahý zadek tak jako v nedávném vystoupení v Singapuru neukázal, přesto fanoušci odcházeli spokojení. A Robbie? Přišel jsem, zazpíval jsem, zvítězil jsem – s těmito slovy na rtech jistě usínal a rozhodně nebyl daleko od pravdy.