O kytičce

Byla jednou jedna kytička. Každé jaro vyrostla a když se blížila zima tak se schovala do země.

 Jednou, takhle na jaře, vyrostla ještě do snehu a co nevidí, vedle ní stál sněhuláček.

 A tak  se spolu dali do řeči a zjistili že se asi mají rádi, že se asi milují.

Ale sluníčko pálilo a sněhuláček se začal rozpouštět. Kytička  z toho byla strašně smutná a plakala nektar. snažila se sněhuláčka co nejvíc zastínit ale nepomáhalo to.

Sněhuláček se pořád a pořád zmenšoval a zmenšoval a než se rozpustil docela ještě Kytičce řekl : "Kytičko moje milovaná, až se celý změním ve vodu stejně na tebe budu myslet!" a s těmito slovy na mrkvi umřel, tedy rozpustil se.

A Kytička plakala a plakala až neměla co plakat potřebovala se napít.

nasála kořeny vodu ze země a ta voda chutnala moc hezky. Byla taková sladká a voněla jarem. Byla to voda ze sněhuláčka. A kytička to moc dobře věděla. Vysála proto všechnu vodu v okolí aby měla sněhuláčka celého. 

A povedlo se! voda si s ní povídala jako by to byl sněhuláček.

Ztolika vody kytička náramě vyrostla a zvětšila se.

Až do léta bylo kytičce krásně ale jak začalo sucho nemohla se takhle velká uživit. netrvalo dlouho a začala schnout. a pak uschnula docela.

Zmenila se v prach a vitr ji rozfoukal pryč.