Kdo ví...

Kdo ví...

 

Dokážete snad odpovědět a říci proč?

Nač se vydávat na milost či nemilost?

Komu?

Myšlenkám a vzpomínkám

Těm co nezmizí, ani kdybys stokrát chtěl

Snad se jim nevydávám, ale kdo ví...

 

Nevím, ale vědět bys měl!

Nedokážu je ze sebe vypudit

Drží mě - zuby, nehty – neodejdou

Musím je zkrotit!

Zatím se mnou lomcují jak s obejdou – zůstávají a vládnou

Nechci!

Já jsem tu pánem

Najít tak v sobě kousek odvahy, být opravdovým králem – svého já

Mnoho lidí to tak má, ale kdo ví...

 

Zůstávám v sobě

a pochytány nebudou

ani když budu v hrobě

Nebudu poddaný, ale král!

Sám jsem to řekl

Ale myšlenky se nezhroutí – spíše naopak

Chtějí abych změkl

Stal se neškodným a poddajným člověkem bez svého já

Ale se svými vzpomínkami

Mnoho lidí to tak má, ale kdo ví...

 

Snad to nebudu já

Do žaláře s vámi!

Myšlenky a vzpomínky – do žaláře nejtemnějšího mne – pryč!

Vy jste ještě zde?

Nač a proč?

Řekněte

Mluvit neumíte

Jen se roztahovat a přidělávat vrásky

Tak co s vámi

Do žaláře – až zčernáte, pak se vypařte, jako mnohé před vámi

A zase to budu já

---