Beznaděj

Mrazivá pochybnost do zad se vtírá,

hrozivý černý mrak duši tvou sžírá,

a za živa pohřbené srdce tvé strádá,

když se beznaděj pomalu do mysli vkrádá.

Tělo ti v odpověď stavem svým odpoví :

k úžasu přivádíš učené doktory,

připoután na lůžko v horečkách blouzníš,

strašlivé můře marně se bráníš.

Celičkého tě teď prostoupil zcela strach,

a to strach skutečný, ne pouze v snách.

Mlha jen před tebou, mlha i za tebou,

budoucnost zastřena děsivou temnotou;

uvězněn v labyrintu z lepkavých sítí,

ztracený smířen jsi, že tě některá chytí.

Jdeš smrti vstříc – na tváři své stín –

když bloudíš bludištěm utkaným z pavučin.

Oslepen ve tmě, v hlavě máš brouka.

Jak moucha lapená čekáš na pavouka !