Zklamaný snílek

Udělal bys pro ni všechno.

Dokázala si tě podmanit

svým tajemným úsměvem

a její pohled tě spoutává.

Cítíš, že je to ona, koho miluješ,

o jejím hlase si necháváš zdát.

Zdá se být jemná a něžná,

tak jako pohádková víla.

Jsi unesen její krásou,

dopisy od ní ti vyráží dech;

jsou tak citové a magické,

že o jejich upřímnosti nepochybuješ.

Vidíš v ní ideál lásky,

po které toužíš.

A pak se to dozvídáš.

Nechceš tomu věřit,

ale víš, že je to pravda:

pod maskou nevinnosti-zrada;

šklebí se na tebe zlověstně

vrásčitá popraskaná kůže.

„Jsi naivní hlupák,

žes mi věřil!“ skřehotá.

Jsi nepoučitelný snílek,

pro vlastní blbost a směšnost citu

odnaučil ses rozpoznat realitu.

A teď jsi na to doplatil !

Máš vztek?

Ani ne, spíš oči pro pláč.

Alespoň si dáš příště pozor !

---