Nejsem hoden

Indispozice zcela doslovná...

Probouzíš se k ránu.

V polospánku pátráš po mé přítomnosti.

Ale dotýkáš se jenom prázdna, 

když tvá ruka hledá mou…

Zmatena pocitem osamění

posadíš se na posteli, kde nejsem,

ač bys mě tam čekala.

Pak mě spatříš,

jak pod dekou na křesle

nechávám padat korálky času

a oddávám se spánku.

Není ti jasné,

kdy jsem se tam dostal.

Nemáš tušení,

jak jsem se tam dostal.

A hlavně přemýšlíš,

proč jsem to udělal.

Proč jsem odešel, když usnula‘s.

Je to mnou, ptáš se sama sebe.

Ne, v tom to není.

Vzpomeň si na včerejší noc !

Vzpomeň si, že jsem chtěl,

aby ses cítila jako v pohádce…

A tak střepiny nervozity začaly

drásat  v hlavě mé myšlenky

Já vím, že pro tebe to třeba nic neznamená,

ale tváří v tvář mému svědomí a mé hrdosti

je mé selhání neomluvitelné.

Nejsem hoden sdílet s tebou postel,

a tak budu spávat sám !

---