Mluvit ti z duše můžu, chci,

jsem hrnec hříchů rozbitý,

a teče ze mě všechna hanebnost tvá,

zamrzá v kostky ledu a zase roztává..

Nepohltí mě, nesní mě tvé myšlenky,

jsem stejná, znásobím je během chvilinky

a stejně hříšně a vroucně ti ublížím,

cesty oddělené opět překřížím.

A sotva zapomeneš na své dno,

jež v rozbitém hrnci také rozbito.

Nesesmilníš. Připomínám.