Včera..

Zase prohrávám souboje s hloupými ješitnými muži. Zatracená hrdost, nedovoluje ustoupit ani o půl kroku.

Je úcta velké přání?

Tolerance a lidskost ztrácí obrysy. Smysl se kamsi propadá, pak jen hloupý hloupý slova a hádky. Nesmysly vyslovené v afektu - protivná psychologie.

A i když člověk rozumí a chápe, realita bývá jiná. Pak jen podivná prázdnota i bolest.

Jakobych vyplakala moře, které to nikam neodnese. Ani nemůže a neumí.

Tiché sebelítostivé stesky při svíčce a cigaretě. každý to zažil, každý to zná - proč tohle vědomí vůbec neuklidňuje?

Touží, prosí a zalyká se sama sebou. Odprostit se a vidět to tak odjinud, kéž.

Stíny noci pohladí víčka, vše smutné odnesou netopýři. A zítra potkaní úsměv začne nový den.

Budiž lepší ( snad jedině proto bych se začala modlit).