Kde vězí naděje

Tlučeš pěstmi do ohořelé chatrče.

Hledáš tam to, co už na zemi dlouho nedlí.

Slzami necháš zaplavit celý kraj, celé své rodné údolí.

 

Nehledíš na hvězdy a dmeš se pýchou nejpyšnějších.

Směješ se a proklínáš Boha za to, co všechno ti vzal.

Směj se jen, směj ... ale vzpomeň si, co všechno ti za nic věnoval.

 

Prosíš všechny démony světa o naději, o něco, co pomůže ti jít dál.

Už však ale nevíš, že to ti dávno dal.

Není to ve stromech, ani ve vzduchu¨. Je to jen v tobě můj pane.

 

Už nejsi dítě, jsi muž.

Tak vstaň, vezmi svůj meč a bojuj s osudem.

Vezmi si naději ze zbytků svého srdce.

 

Nasedls' na koně a ujížděl nocí.

Já nyní Boha o ochranu tvou prosím.

Vždyť jenom on jediný ví, co se ti stane.

Jen on zná muže rozzuřené.

 

I mne můj pane bolí, co se stalo.

Vzali ti matku, otce i celou tvou rodinu.

Proto nyní řítíš se nocí, aby ses pomstil, nemyslíce na následky.

 

Dusot kopyt, uprostřed noci.

Slzy do tváře vyryté.

A ty nyní běžíš bez pomoci.

Cstříc smrti nejisté.

 

Modlím se, modlím, abys našel klidu.

Bojím se, bojím, co uděláš.

 

Už uplynulo sedm nocí dlouhých, těch nejdelších, co znám.

A s novým ránem místo slunečních paprsků

objevila se v okně tvoje tvář.

 

Jsem šťastná i ublížená.

Jsem s tebou, to znamená vše.

Díky ti Bože, že ukázal jsi mu, kde je naděje.

 

Bez smrti, bez nějaké další hrozby. 

---