roky

cabourg: V tom posledním verši je hlavním předmětem pointy voda, ne oheň, ten tam je bv podstatě zbytečný! Ta báseň je o nejistotě, a bla bla bla...jiných dekadentních sračkových kecech..Proto voda co nehasí(dále ani nezahání žízeň, neumývá, a co já ví..,Lovení stromů...) Ale je fajn, že to chápeš po svém..tak pardone moi par expliquer..

Celkově líbí...trochu mi to kazí poslední čtyři verše...patrně hlavně tím rýmováním, které podle mě nemá tak dobrý rytmus jako ostatní...ale tipnu určitě

dobře, ten doutnající plamen může mít tedy dva významy, ty máš na mysli nebezpečí, já spíš určitou inspiraci, impuls - podnět - díky němuž se plamen rozhoří. Takže v tomhle jsem zas já viděl ten optimismus. Vysvětlení o vodě, která ztratila vlastnost hasit, se mi nezdá. Takže souhrnně, já měl na mysli něco ve smyslu: statá stodola rychle chytne (hehe) a Ty: oheň dobrý sluha, špatný pán... Přečtu si zbytek tvých "říkadel" abych se dozvěděl odpověď na moji otázku. Vážně se mi tohle dílo hodně líbí. (není zač.)

co slovo to obraz a nikterak chudý. Líbí se mi to a to dost. Je to o beznaději o tápání, o hledání smyslu bytí? (první verš) že by náznak nejistoty ve ve verši: se slovy s mírou, když šeptám do tmy... A nakonec - závan optimismu - v plameni co ještě hoří, nebo aspoň doutná... Po čem toužíš a o čem sníš, osamělý poutníku, když píšeš tyto řádky...? pověz mi. tip

cabourg: Správně, "je to o beznaději o tápání, o hledání smyslu"..čehokokoli..(nejen první verš) Nnejistoty nejen náznak a optimismus je asi ve všem (viz úsloví: NO HOPE NO FEAR - nemít strach je přece povznášející pocit) Ale doutnající plamen je nebezpečný, lidi ho podceňují a proto se musí hasit..Já psal spíš o vodě, která ztratilila svou typickou vlastnost.. Po čem toužím a o čem sním, je tady jen pro mně.. Ale hodně z toho dávám do těch říkadel co tady zveřejňuju.. Díky..

myšlenky nehodné ozdobit kámen...